Asi si řeknete, že jen blbec si napřed poslechne druhý díl série Roberta Galbraitha Hedvábník, napíše docela ucházející recenzi a teprve potom dá díl první - Volání Kukačky a roztrhá ho na cucky. Na mou omluvu budiž napsáno, že jsem až při poslechu druhého dílu zjistil, že existuje i první v audioformě a byl jsem ještě plný síly k toleranci.
Ta mne přešla hned po několika prvních kapitolách poslechu, kdy se ve mně začal umocňovat odpor k nesmyslně detailním popisům kdejaké pitominy zasetý už během poslechu Hedvábníka. Přes příjemně atraktivní vraždu v prostředí modelingu se děj brzy rozpliznul v desítky odboček a sáhodlouhé dialogy hlavních protagonistů. Začala ve mně vzrůstat touha zařvat slovníkem hlavního hrdiny: K..va zkrať to!
Detektiv Cormoran Strike, drsný hromotluk, syn feťačky a rockera, jednonohý veterán z války v Afgánistánu a bývalý boxer si přes typologii, která by mi mohla být blízká, mé sympatie nezískal.
Neumím přesně vyjádřit proč. Mohl bych popsat stránky, proč jsou mi jiní detektivové, snad s výjimkou slečny Marplové, která není moje krevní skupina, tak sympatičtí. Proč jim držím palce a dýchám s nimi při řešení jejich případů. Cormoran mi je, abych se opět vyjádřil slovníkem autorky či překladatele, celkem u pr..le.
Když se pak úplně rozsype z toho, že se jeho bývalá láska zasnoubila, ta trocha sympatie, co jsem k němu cítil, se silně ztenčila. Chápu že takhle nějak si žena spisovatelka představuje ideálního muže a hrdinu ženských srdcí. Drsoně s citlivou dušičkou, vnitřně trpícího a rozervaného z ukončeného vztahu. Budiž! Proti gustu žádný dišputát, vkus čtenářů je široký a jistě to nějaké hospodyňky ocení.
Já naopak oceňuju svěží postavu jeho asistentky Robin a vykreslení jejich vzájemného vztahu. Ty části mne fakt bavily. Stejně jako interpretace Petra Olivy, díky jehož variacím na různé figury děje (brilantní je ztvárnění kamarádky oběti Rachel či samozřejmě homosexuálního módního tvůrce) se rozsáhlé dílo dalo přežít.
Dokážu pochopit snahu autorky ztvárnit reálný svět ve všech detailech a předvést své mistrovství postřehu a košatého popisu. Nepřipadá mi ale nezbytně nutné přespříliš často popisovat, jak Cormoran čurá či kaká. Naopak mne upoutalo stylové použití vulgarismů i toho nejhlubšího zrna, které nebylo samoúčelné a přesně zapadalo do situací, kam se hodilo. Zde je třeba vzdát hold překladateli.
V románu mi chybí dva základní prvky detektivky: napětí a tah na branku. Pokud bych použil sportovní žargon. Děj místo aby se řítil středem k dobytí svatyně soupeře, v tomto případě vraha, motá se někde po rozích hřiště. Divák (v našem příadě posluchač) ztrácí zájem ty nekonečné kudrdlinky sledovat a odchází na buřta či kelímkáč. Finále sice přechází v přítomný čas, aby se zvýšila dramatičnost, ale souboj hlavních aktéru na život a na smrt, je šedivý a nijak zásadně mne nezaujal.
Pomocí architektury bych se vyjádřil, že Galbraith/Rowlingová staví “podnikatelské baroko” v době, kdy frčí funkcionalismus. Nicméně i novozbohatlické stavby, hyzdící naši krajinu, mají určité segmenty zajímavé a vkusné. Když se to ale splácá dohromady, okořeněné nezměrnou fantazií tvůrců, vzniká paskvil jako v tomto případě. Ale i ten se mnohým může líbit.
Proto jsem si jist, že i zmiňovaná audionahrávka najde spoustu uší, které potěší.
Do mých už ale další příběhy kleštěnce Galbraitha nesmí, mají plot! Leda že by mne zavřeli nebo bych umřel. V kriminále či v hrobě musí být hrozná nuda, tam bych to snad snesl. Možná všech dalších šest dílů co jsou avizovány.
Závěrem
Světem běží dvě šuškandy proč si Rowlingová dala mužský pseudonym a jaké byly reakce čtenářů. Dá se jí přičíst k dobru, že nechtěla aby se knihy prodávaly díky jejímu jménu, ale na základě toho, jaké skutečně jsou.
První šuškanda říká, že knihy měly úspěch, tak se přiznala, že je píše ona.
Druhá tvrdí, že Galbraith byl propadák, tak se publisher naštval a pustil do etéru, že je píše Rowlingová. Prodeje hned vylétly k oblakům.
Hádejte čemu věřím já.
Audioknihu lze zakoupit na: http://knihy.idnes.cz/volani-kukacky-1.html?___SID=U
