Včera jsem byl při vaření oběda unaven uprchlickou krizí, Řeckem a jinými zprávami které jsou na čtyřiadvacítce omílány kolem dokola. Tak jsem hledal nějaký pořad, který by mi tuto mimořádně příjemnou chvíli ještě o něco vylepšil.
Plešatý, tlustý, vulgární a asi proto tak populární lopata kuchař by z přípravy mého pokrmu neměl radost. Vyhýbám se jeho receptům protože bych opravdu nechtěl mít pupek jako on, coby mezistanici k “nádhernému” ovarovitému somatotypu, co sedí na hradě jako symbol češství.
Grilovaná zelenina a krůtí prsa mi dávala jen dvacet minut času na to, abych našel pořad co mne bude zajímat. V televizi nebylo nic co by mne zaujalo, tak hurá na Stream!
Odvážné palce oukej, ale přece jen příliš mnoho intelektuálně zachmuřených tváří prezentujících své názory na to, jak by dělaly filmy kdyby to uměly. Ale jo, dávám jim lehký palec nahoru.
Pak mne napadla Kancelář Blaník. Kdysi jsem se na pár dílů koukal a i když humor jen těsně balancuje nad hranicí fekálu, pobavilo mne to. Tak jsem to zkusil znovu. Nejdřív jsem dal Virózu Ovčáček. Pavel Liška je pro mne malý bůh mezi českými herci a i příběh je vtipný, tak jsem se při vaření bavil.
Prostřel jsem si a k jídlu pustil starší díl, Jaňule a Peťule. To na talíři chutnalo dobře, ale díky tomuto dílu Kanceláře Blaník, to byl jeden z nejlepších obědových zážitků za poslední měsíce.
Herec v hlavní roli je skvělý a stejně i jeho dva kolegové. Námět mířící na “love story” Ťululuma, který ještě nedávno stál v čele naší vlády, a ordinérní samice, je brilantně konstruovaný. Zíral jsem a chvílemi smál tak, až mi málem zaskočilo sousto. Nechápal jsem jak je možné, že někdo tu situaci chápe úplně stejně jako já a ještě to dokáže tak vtipně a odvážně natočit. Že dokáže pranýřovat naší rádoby elitu národa, která na nás prosté lidi kouká shůry, ověšená klenoty od Cartier či kabelkami jiného světoznámého módního návrháře. Že si dokáže dělat srandu z našich spoluobčanů, novozbohatlických dacanů. Jaňule a Peťule jsou neskutečná dvojka, směle konkurující předcházejícím pitoreskním párům zdobícím naší politickou scénu v minulých letech. A v příběhu to schytali přesně tak jak si zaslouží! I když se třeba ze soudního sporu vykroutí, domnívám se že je moc dobře, že vox populi prezentovaný třeba jen dvacetinou národa která sleduje Kancelář Blaník, chápe jací jsou tito lidé ubožáci bez charakteru a cti, oblblí pocitem vlastní důležitosti a nedotknutelnosti.
Neskutečně jsem si pochutnal a to nejen na jídle které jsem při sledování pořadu konzumoval.
Pak mne napadla odvážně štěpná myšlenka.
Je to v naší zemi opravdu všechno tak na h..no, když máme možnost se ve veřejném prostoru tímto způsobem trefovat do bývalých či současných papalášů? Kdysi za totáče jsme v hospodě diskutovali o tom, kolik bychom byli ochotni obětovat za to, kdyby komunisti odtáhli do pr..le! Nabízené oběti byly obrovské! Tisíc piv, auto, manželka, tchyně:o) nebo dva roky bez sexuálního styku.
Přesto že na nás bolševik stále vykukuje, i když přiskříplý kamenem demokracie, už se ho nemusíme bát a přinášet žádné oběti. Penze sice nejsou nic moc, za přeplněné nákupní vozíky zaplatíme víc než naši sousedi směrem na západ a kvalita produktů je horší. K moři většina z nás létá jen dvakrát za rok tak je to všechno "svrab, neštovice" a důvod k blbé náladě. Je to opravdu tak a nejsme poněkud nevděční za blahobyt kterého si většina z nás užívá?
Asi to schytám když napíšu, že pro mne je svoboda projevu víc než nacpané břicho nesmyslnými pokrmy dle populárních receptů podporujících šílenství jídla. Je pro mne i víc než francouzské Alpy či pláž na Bibione.
Kancelář Blaník je pro mne symbolem svobody projevu a za to jsem tvůrcům a situaci v naší společnosti vděčný!
Těším se na další díly a doufám, že už se píše scénář týkající se dalšího arogantního blba, kterého už snad brzo zavřou a nebudu se muset na jeho obličej koukat při reportážích ze soudní síně.
Sakra! Teď jsem si uvědomil že tento blog není drtící a ostře kritický, ale spíš něco chválí. Tak to asi nikdo nebude číst a ani karmy nebudou. Ještě že mám jednu v koupelně:o)!
