Nedávno mi nějakým omylem na fb přistála dizkuze slečen či dam, které si sdělovaly dojmy, jak potkaly v metru šíleného chlapa, v sandálech s ponožkama, trenkách s blatníkama, v nátělníku obepínajícím pivní pupek a s mastnou přehazovačkou. Navíc páchnul potem takovým způsobem, že se jim dělalo špatně. Na závěr dizkuze zazněl zoufalý výkřik: „Kdy už se ty český chlapi konečně proberou?”
Podobné zkušenosti máme jistě všichni a opravdu je to hnus i když se to už trochu lepší. Jen bych oponoval tím, že bych to gendrově nedělil. Chlapi jsou na tom asi trochu hůř, ale některé „dámy” taky nemají co vyskakovat.
Těsně po revoluci mi můj přítel Američan, velký estét, svěřil trauma, které v Československu prožívá, poté co sem přijel dělat byznys. Nejen že skoro nikdo neumí Anglicky, ale většina lidí smrdí, má zkažené zuby, ženy mají nejen chlupy v podpaždí, ale i chlupatý nohy a vůbec se zdá, že jsme s hygienou a kulturou péče o vzhled sto let za opicema.
Nezbylo mi než s ním souhlasit, protože bolševik nás poškodil i v tomto směru.
Jak šla léta, situace se zlepšovala, ženám pomalu mizely chlupy a kníry, chlapi si začali holit nejen tváře, ale i hlavy a používat deodoranty a toaletní vody.
V poslední době už někteří z nás dokonce neváhají, zajdou si aspoň jednou za půl roku na ústní hygienu a nechají si vyčistit zuby.
Bohužel jak už to bývá, společnost se řítí z extrému do extrému. Někteří z nás už nepáchnou potem, ale tak intenzivně voní nějakou módní toaletní vodou či parfémem, že je to skoro stejně odpuzující jako pach potu.
Taky jsem se kdysi hodně voněl, v nevědomosti mládí a myslel si, jaký jsem úžasňák, když všichni na pět metrů cítí moji voňavku. Naštěstí mne jednou otec u snídaně seřval, že smrdím jak děvka a on vůbec necítí vůni slaniny a kávy.
Polepšil jsem se a už si dávám pozor. To se bohužel nedá říct o mnohých z nás a často teču vzteky, když někdo přijde ke stolu v oblaku vůně a zabije všechny ty, co se předtím linuly z talířů. Jednou jsem se z tohoto důvodu obořil na kamaráda, ten mi odpověděl, že je to jeho image, ta vůně Bvlgari, tak jsem mu vysvětlil, že má tak leda image Bvrana, co právě přijel z Ruska. Byla to nehezká hádka před přítelkyněmi, ale stála za to, protože asi pochopil a jak jsem si všiml, už se taky tak moc nevoní.
Běžné ale je, že dámy v restauracích, společně s „přepudrováním nosíku” použijou voňavku ukrytou v kabelce a pak když se vrací z toalety, „otráví” ostatní hosty oblakem toho o čem si myslí že je nádherné, protože to používají i ostatní kamarádky, takže to frčí.
Miluju vůně a zbožňuju ženy krásně a jemně vonící, když je obejmu, ať už jen přátelsky, či intimněji. A pokud mají svoji charakteristickou vůni bez ohledu na módu, je to úplně úžasné.
Jednou jsem zažil ve vyhlášené kavárně v centru Prahy, jak jedna ze slečen u stolu vytáhla lahvičku a začala se kropit. Ostatní „krasavice inteligentní” řičely blahem, voňavku si od ní půjčovaly a stříkaly se též. Za chvíli Dolce & Gabbana ovládla restauraci, doputovala i k mému nosu a bylo po příjemné chvíli s lahodným salátem Nicoise a sklenkou provensálského růžového.
Zavolal jsem číšníka, zaplatil, odešel a cestou se modlil, aby se i u nás vžilo, jak jsem se někde dočetl, že v civilizovaném světě existují restaurace, kam silně navoněné lidi nepouští. V duchu jsem křičel:
„Proboha, kdy už se ty český chlapi a ženský konečně proberou a přestanou se polejvat tuctovejma voňavkama?”
Souhlasím s názorem jedné moudré dámy, že člověk by měl vonět tak, aby nebyl cítit dál než na půl metru a neobtěžoval svou voňavkou ostatní.
A není snad tou nejkrásnější vůní vůně čistoty?
