Podzimní den české státnosti

Neúprosně se ohlásil podzim. Rána jsou chladná a mlhavá. Dny stále příjemné a teplé, slunce hřeje...

Nechává nás vzpomínat na léto, ještě trochu voní. Zlátnoucí listí ho ale přehluší, vůně nelžou. To jen my si nalháváme, že už tu brzy bude jaro.

A podzimní slunce? Vždycky nás obdaruje. Nadějí, teplem, krásou a klidem. Zamlženě se dívá, jestli nás uhranulo. Jako bychom to mohli skrýt! Omámeně do něj hledíme a nevíme, jestli je to vzpomínka, nebo předtucha, co vidíme. Ptáme se a nikdo nám neodpovídá. Koukáme kolem, ale odpovědi jsou v nás...

Uprostřed pohádkových brdských lesů se ukrývá bílá skála z drabovských křemenců s vyhlídkou do údolí Berounky. Z výšky 476 metrů nad mořem se rozprostře pohled od Řevnic až po Beroun, na řeku, kopce a nebe. Odtamtud vane svěží vítr.

Chlapi se pochlapí, a ženy snad ponoří, blíže k sobě ...