- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zem se zbarvila do žluta spadaným listím a v ulici plné sakur do červena. Jejich alej ve svahu čaruje nejen v létě, když růžově rozkvetou do romantického podloubí, ale také na podzim, když shodí listí. Každý den tam procházím. Jsou krásné i bez něj.
Stejně jako my bez kabátu nebo bez úsměvu. Všechno má svůj čas. A člověk to lépe nevymyslí. To si jen namlouvá. Proto se někdy usmívá, i když se mu nechce. Proto má někdy na podzim nostalgickou náladu a myslí si, že jaro nebo léto jsou lepší. Nechápe stvoření, protože se v té chvíli odpojil sám od sebe. Nechápe sebe, a nemůže se tak užít ve své plné kráse, v kráse podzimu.
Těším se na zimu. S náručí plnou sněhu a mrazu.
Těším se na svou peřinu a její něhu. Nebo na tvojí?
Prsa se mi dmou v nádechu a něhu vnímám hlavně svou.
Mám útěchu, tu mou. Tu sladkou něhu mojí.
Další články autora |
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...