Nádech

Léto se krásně rozdýchává

a já se třesu bolavá

kolena rudě podlomená

a kulhavá

Však léto voní dovnitř chřípí

a co víc, ještě do vlasů

já se teď krčím ve svém teepee

chráněná od všech trapasů

Prstíček slunce zašťoural dírou

drze se vloudil jenom tak

takže jsem v konci se svou vírou

všechno teď bude naopak

Nádech a výdech léta

v žilách mi proudí

v nás lidech zazní věta

marnivě soudí

I ve mně, jsem stejná

když velká hejna

síť z rubu předou

a skoro si mě vedou

Než znovu potkám sebe!

Popelem sítě rozprášené

uctím jen tebe

Země a Nebe