Bod rozpadu

Když se něco rozpadne, znamená to, že se to přežilo. Nemůže to už zkrátka existovat a sloužit svému účelu tak, jak to je. Znamená to také, že zároveň vzniká nová forma. Něčeho nového. To je zákon. Přírody, Boha, zachování energie,

říkejte si tomu, jak chcete.

Je to nová radost. I když, ano, já vím, to tak ze začátku nevypadá. Když se něco rozbije, obvykle nejsme rádi. Jsme smutní, trápí nás to, nebo dokonce pláčeme a tak. Než si uvědomíme (v lepším případě), k čemu je to dobré. A než si uvědomíme, co by nemohlo existovat nebo se dít bez předchozí ztráty.

Třeba takový krásný porcelánový hrnek po babičce. Vždyť byl tak unikátní a tolik se nám líbil! Takový už se nenajde! Ne, nenajde. Ale uvolnil místo pro něco nového.

Nebo se porouchá naše auto. Vždyť jsme ho měli tak rádi! Dobře jezdilo a mělo své výhody. Ano, mělo. A mělo také nedostatky. Uleví se nám. Už do něj nemusíme stále vrážet peníze.

A co teprve partnerský vztah. Ach, to tolik bolí, když rozpad nechceme, i když ho chceme. Ale důvod je jasný, už neplní svůj účel. Jinak by se nerozpadl. Naplnil, co měl naplnit. Přes slzy to nevidíme. Až oschnou, uvidíme to, když budeme chtít. To, k čemu se nám otevřela cesta. Jen vykročit.

A cestou nakupujeme nové hrnky nebo vybíráme auto. Všechno klidně i z druhé ruky.