Na jedné straně jsme utvářeni konzumním způsobem života k nekonečné spotřebě, na druhé straně jsme přesvědčováni tou nejhloupější částí lidstva k přijímání naprosto scestných ideologií typu genderismus, multikulturalismus,
k víře v cokoliv, ať je to náboženství nebo EU či NATO, nebo k následování duševně choré adolescentky – ekologické aktivistky, atd, atp., na třetí straně jsme zoufalí z celého toho maglajzu a téměř všichni máme potřebu vykřičet na pavlači do světa své frustrace z této bláznivé doby, byť každý z nás vidí problémy i jejich řešení někde jinde.
Obávám se, že bláznivá doba jen tak hned nepomine, protože doba naivity a prostoduché víry, která usnadňovala život lidem v minulých generacích, je nenávratně pryč. Příliš mnoho poznatků je lidem dostupných, zároveň příliš mnoho zločinců tyto poznatky překrucuje – někdy dokonce v dobré víře, etablovalo se příliš mnoho zákulisních vodičů loutek s absolutním zajištěním vlastní bezpečnosti či majetku a k politické moci se na celém světě domohlo příliš mnoho všehoschopných lumpů, přičemž v záloze číhají další lumpové, často řádově horší, než ti předchozí, kteří kujou pikle, jak se dostat k moci
Proč tomu tak je? Jednoduchá odpověď zajisté není, zjednodušená snad ano. Zjednodušeně řečeno, kdyby lidstvo nemělo živočišný původ a kdyby nenastal v jeho vývoji ten moment přeorientování člověka z fyzické síly a mrštnosti na rozvoj rozumových schopností, lidstvo by dál žilo v tlupách, lovilo či sbíralo kořínky jako všežravci. Přirozeným výběrem by se lidstvo nepřemnožovalo a jen tak, jako ostatní zvěř, by hledalo nová loviště a vítězili by ti fyzicky zdatnější. Jenže snad díky nějaké genové modifikaci došlo k vyhnání člověka z ráje nevědomosti a dnes jsme dorazili až před brány pekla mamonu, lstivosti, povrchnosti, bezcitnosti a zoufalství.
Kromě těchto příkladů pekla provází celou historii lidstva i jejich naprosté protiklady. Dnes to vypadá, že tyto pojmy patří do říše pohádek a to dokonce do říše nežádoucích pohádek. Připomenu například skromnost, čestnost, upřímnost, hledání souvislostí či vědomí sounáležitosti k celku. Včera připomínali Reportéři ČT události z 50.let, kdy došlo k pitoresknímu soudu s vedoucími Junáku. Podstatou celého totalitního soudu bylo rozprášit a zastrašit všechny, kdo v mladých lidech podporovali šlechetnost. Dnešní doba se od té totalitní nijak neliší, ušlechtilost je nežádoucí a není to již jen oblastní problém komunistických zemí, je to celosvětový trend.
Domnívám se, že je obrovská celosvětová nerovnováha mezi dobrým a zlým a zlé na svoji misku vah stále přitěžuje, dobré se však choulí a schovává, jako by vzdávalo marný boj. Boj mezi dobrým a nedobrým tu na Zemi od nepaměti je, ale schoulené a bázlivé dobro je k ničemu. Myslet a konat dobře, bez kalkulu, co z toho budu mít, dokáže každý člověk. Pokud se na tuto zcela obyčejnou životní filozofii lidstvo zase zaměří, zlo sice nepřemůže či nepřeváží, ale rovnováha se opět navrátí.
