Vzdělávání versus diktátor

Před nějakou chvílí jsem si přečetla článek kolegy, který uvedl, jaké postupy by zvolil, kdyby se stal diktátorem. Chtěla jsem na něj reagovat, jenže v této chvíli jsem ho už nenašla, tudíž to, co píši, neodpovídá pořadí ani počtu odstavců předchozího autora ani duchu toho článku. Článek se týkal mmj. vzdělávání.

Kladu otázku, proč je naše školství (tedy nejenom školství) vnímáno tak negativně. Moje odpověď není světaborná. Když si představím půl miliardy lidí někdy v minulosti, z nichž malá část se věnovala vzdělávání malé části populace, bylo namístě předpokládat, že převažovala kvalitní výuka. Na Zemi však dnes existuje skoro 8 miliard lidí a vzdělává se většina občanů. Z těch osmi miliard lidí běhá po světě určité procento nadmíru schopných a vzdělaných učitelů (lékařů, techniků, zedníků, instalatérů, švadlen ...) a šmytec.

Většina lidí je průměrných a očekávat od nich nadprůměr je nereálné. Přece však je možné průměrně nadané lidi inspirovat k co nejlepšímu výkonu. Nemohou však vyrůstat v prostředí náslilí (míním nejen násilí páchané vychovateli, ale především násilí, předkládané médii, PC hrami atd.). Nemohou vyrůstat v prostředí hloupé představy, že zmáčknou knoflík a všechny strázně se obrátí v jejich prospěch. Nemohou vyrůstat v prostředí, že je papá ochrání, když něco provedou. Nemohou vyrůstat v představě, že švindlovat je normální, protože to dělají všichni, Ve skutečnosti si tito studenti škodí, škodí i společnosti a jejich průměrní učitelé si s nimi nevědí rady - nějak se ztratili v tom chaosu. Zkrátka, průměrná společnost rezignovala na odpovědnost, harmonii a hodnoty, které už tu byly svým způsobem zakotvené a plně se orientuje na osobní prospěch a následně na vyprázdněnost. 

Představa, že vysoká vzdělanost národa, tj., že všichni budou usilovat o vysoké školy je velmi povrchní. Školy navštěvuje velké procento studentů, kteří pouze usilují o titul, aby se měli líp, nikoliv proto, že je daný obor zajímá a chtějí v něm být dobří. Tak tedy, pokud bych byla diktátorem, žádala bych neústupně, aby se každý nastávající student rozhodoval podle svých schopností a talentu, aby všichni kolem tohoto studenta mu dali veškerou podporu pro jeho rozhodnutí, resp. tápání, i když bude chtít být třeba popelářem.

Poslední poznámka se týká všeobecného školství ve světě. Jsou věhlasné školy, které navštěvují ti nejnadanější studenti, občas nejspíš i protekční studenti. Ale, takových škol je konečný počet a připusťme si, že právem.

Od průměrných škol žádejme, aby se jejich kantoři seznámovali s tím, co je ve světě lepší než u nás, abychom tu měli i vyšší průměr. Nové impulsy a zkušenosti schopných lidí nechť učitelský stav neskopává pod koberec jenom proto, že se bojí o své. My sami se snažme být co neodpovědnějšími vychovateli, ačkoliv neodpovědnost je zdánlivě snažší, důsledky se nicméně vždy objeví.