Vitajte, paní Čaputová

Před chvílí skončila inaugurace nové slovenské prezidentky, paní Zuzany Čaputové. Její první projev ve funkci je poselstvím naděje.

Nepřišla totiž vládnout, jak sama pronesla, ale sloužit. Teoreticky je to zcela samozřejmý předpoklad pro ujmutí se jakékoliv funkce, ale prakticky to většina politiků naprosto nevnímá, tudíž ani neverifikuje a když si vzpomenu na období Kalouskovy slávy, kdy on, jako křesťan uvedl na otázku, co ho nejvíc na politice přitahuje, že je to moc.

Paní Čaputová přislíbila, že se ve své funkci bude řídit zákony a svědomím a nebude podléhat jakýmkoliv mocenským tlakům. Je to ohromné předsevzetí. Může se zdát, že nějaké sousední Slovensko nechť si řeší své záležitosti a my si řešme své. Jenže svět je totálně propojený a ovlivnění mentality občanů přichází ze všech stran. Vypadalo to zatím pouze na silové a mocenské přetahování, kdo šikovněji zalže, kdo lépe postraší, kdo si díky svým kontaktům a informacím urve pro sebe. Na scénu přichází paní Čaputová a veřejně oznamuje, že tyto praktiky nepovažuje za přínosné a že půjde rovně. S úlevou si uvědomuji, že ona nebude jen nastrčená pipina, která bude plnit nějaká zadání, že je to paní s jasnou vizí, po které si nenechá šlapat a nevzdá se jí.

Paní Čaputová je fandou Evropské unie a NATO, na rozdíl od skepse mé maličkosti vůči těmto strukturám. Uvidí se časem, zda tento oficiální postoj bude hájit i poté, co se blíže seznámí s fungováním obou institucí, nebo zda své pevné postoje bude umět uplatnit i vůči nim.

Hezký den pro nás a zdárné naplňování prezidentské role podle předsevzetí paní Čaputové přeji všem