Sice si přejeme, aby bylo na světě fajn, ale okolnosti kolem nás jsou tak zašmodrchané a protichůdné. Je řeč, jak jinak, o střetu kultur.
Aktuálně máme strach především z islámu, Rusů, Číňanů a světovládců.
Před příchodem 2. tisíciletí se blížila globalizace, kompletní propojení světa hospodářského a kulturního. V té době jsme tušili, že nastane velká změna a naopak netušili, co přinese. Dnes už základní přehled máme: obchodně zdatné firmy pronikly do všech koutů světa za účelem jejich hospodářského drancování. Včetně mekáčů, vytěžování oceánů, razantního snižování pracovních míst díky automatizaci a robotizaci, na celé zeměkouli se rozšiřují pláně přeplněné neprodejnými novými výrobky (především automobily), dochází ke stále četnějšímu rozdmýchávání lokálního nepřátelství za účelem nalezení odbytiště pro vyrobené zbraně, a tak dále, a tak dále.
Není člověka, který by takovému chaosu rouzmněl, natož pak ho vyřešil. Jsme tu však my, obyvatelé planety, kteří ledacos mohou:
- ověřit si každou informaci, neskočit na lep propagandě a naopak stavět se proti šíření lží
- svou pracovní sílu poskytnout pouze na výrobu a službu, která je prospěšná společnosti
- mít tolik sebeúcty, aby neúcta útočníka se sama odrazila a dorazila
- zajímat se intenzivně o jiné kultury, kterými se cítíme ohroženi. Pokud tak učiníme, budeme překvapeni, že jsou cesty k porozumnění. Nemíním tímto ústupové chování, ani rezignaci před terorem. Jde o to, aby jiná kultura přišla na to, že jsme hodni jejich pozornosti. Probuďme je a oslňme je.
- méně se topit v depresích, více žít s odvahou, činorodostí, zvědavostí a nadějí
