Kolik smutných až tragických příběhů sledujeme ve zprávách každý den, politikou a veřejným životem počínaje a osobními tragédiemi konče.
Španělský komik se vysmrkal v rámci nějakého televizního pořadu do státní vlajky. Nevíme, o čem ten pořad byl, neznáme souvislosti toho, co předcházelo tomuto možná hloupému fóru, ale diskuse k povrchnímu článku https://zpravy.idnes.cz/spanelsko-komik-daniel-mateo-vlajka-smrkal-zneucteni-soud-pnm-/zahranicni.aspx?c=A181128_110801_zahranicni_pmk je plná vlasteneckého odhodlání, keců o hrdosti a o pošlapání svatého symbolu státnosti.
My dokážeme žvanit, až si hrdlo vykřičíme, o symbolech čehosi a jejich znesvěcení, ale když naši zemi znesvěcuje fakt, že má premiéra trestně stíhaného estébáka či to, že její prezident se zapíše do dějin nejen jako nepřekonatelný hulvát, ale i jako člověk, který se pokorně plazí před totalitní Čínou, ve svém týmu zaměstnává proruské přisluhovače a světe div se, přispěvatele strany jeho příznivců vyšetřuje policie pro podezření z praní špinavých peněz – to ta parta křiklounů buď ztichne, ale častěji ještě hlasitěji křičí bravo každé darebnosti.
Stále více pochybuji o demokracii, kdy každý, i ten sebe nezodpovědnější občan má stejnou váhu hlasu, jako ten zodpovědný. Demokracie z tohoto úhlu pohledu má smysl tam, kde se demokraticky o moc dělí zodpovědní občané s různými názory a prostřednictvím voleb se vyvažují chyby vlád předchozích. My ale v demokracii nežijeme, my tu máme komunisticko estébáckou totalitu, která si tedy nemůže dovolit gulagy, ale vynahrazuje si to ekonomickými metodami vyřazování oponentů z kolbiště a celý ten tragikomický cirkus vytvářejí hlasy voličů, kterým konvenuje laciná přízemnost. Kdyby došlo na lynč komika, který se vysmrkal do vlajky, měli by úderné opodstatnění – musel být potrestán, znesvětil nám státní symbol.
