Proč je HateFree utopie

Opozitem k nenávisti je láska. Je možné nabádat společnost, aby nemilovala (lovefree)? Protože jsou obě kategorie – nenávist kontra láska – rovnohodnotné, je v lepším případě naivismus, v horším případě tupost předpokládat, 

že je správné retušovat nenávist.

Co tedy s nenávistí, která určitě není životadárnou veličinou?

Je třeba pochopit sám sebe, že každý z nás má dispozice nenávidět. Kdy přichází nenávist?

-  když nám někdo vštípí, že někoho máme nenávidět

-  když se dostaneme do situace, že si nevíme rady a jako záchranný člun si vytvoříme nenávist proti někomu, kdo údajně za naše potíže může

Vypořádat se s nenávistí tedy znamená, že máme za prvé hlídat své okolí, aby se do naší blízkosti a blízkosti těch, o které pečujeme, nepřicházela apriorní nenávist zvenčí. Abychom se nenechali naočkovat, že ten a ten jsou špatní a všichni je nenávidí, tedy je musíme nenávidět také.

Za druhé máme žít vědomý život a když se dostaneme do situace, ve které si nevíme rady, měli bychom si to přiznat. Máme vždycky možnost hledat pomocníky (dobré lidi, moudré knihy, dozrávání času, meditaci …), kteří nám časem ze šlamastiky pomohou. Pokud se na naší bezradné situaci neblaze podílí jiní lidé, je nezbytné si to uvědomit, poučit se a zabránit opakování takové situace. Začneme-li je však nenávidět, nikdy tu situaci nezvládneme, pouze vyčerpáme veškerou svou energii na tu emoci bez budoucnosti – nenávist.

HateFree je pohádková hra, která patří mladým, kteří vstupují do dospělosti. Pokud ji mladí budou vnímat jako pohádku s výchovným aspektem, je to pořádku. Pokud však bude společnost obtěžována pohádkami, které v realitě nefungují, vybudí v ní aktivita HateFree paradoxně jen větší nenávist.