Postvěda

Když média cosi sdělují a součástí toho sdělení je, že je to pravda pravdoucí, neboť to vyzkoumal nějaký vědec, resp. vědci, člověk už zůstává úplně v klidu a myslí si své. Věda sice stále existuje a rozvíjí se, ale nám pitomečkům

, kteří máme sloužit jako nadšené publikum tleskající těm, kteří se považují za lídry (popravdě jsou spíše postlídry), se podsouvá náhražka vědy – postvěda. Ono je v současnosti všechno nějak post.

Tak i ta slavná a úctu budící universita v Cambridge vypráskala ze svých řad mladého Noaha Carla, neboť prý popudil vědce z celého světa svými rasistickými, xenofobními a protimigračními články až tak, že zaslali na universitu rozhořčenou petici, tedy samozřejmě bez jakékoliv vědecké oponentury, a to bývá ve vědecké sféře obvyklé. Pan Noah se totiž věnuje oblasti propojenosti genů s inteligencí a kriminalitě běženců, a to se teda opravdu, ale opravdu v politicky demagogickém korektním prostoru nesmí.

Nejsem žádný sociolog jako pan Carl, takže žádný vědecký elaborát nenabízím. Nicméně mnohokrát život doložil, že ve všech historických dobách uspěli jedinci i společnosti, ve kterých lidé namáhali své mozky a hledali východiska z prekérních situací a tento způsob uvažování předávali z generace na generaci, což vedlo v důsledku ke zvyšování inteligence rodu. Naopak, v beznaději a zoufalství žili jedinci i společnosti, které se nechaly tupě vláčet, resp. ztratili postupně inteligenční obratnost díky zahálce, kterou jim umožnila štědrá příroda. Židovský národ na straně jedné a ruský mužik na straně druhé jsou vzorovými reprezentanty rozmachu inteligence či její degenerace utápěné ve vodce.

Sociologický postoj pana Carla je ovšem pro oficiální mainstream nebezpečný nikoliv jen proto, že nepoužívá „uznávané standardy etiky a integrity výzkumu s patřičně přísnou metodikou“, jak o tom píší v článku https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/britanie-veda-skoly-univerzity-cambridge-rasy-iq-inteligence.A190702_104157_zahranicni_luka, ale především proto, že pokud je pravdivý, celá „humanitární pomoc rozvojovým zemím“ je totální paskvil, který lidi v nerozvinutých zemích tlačí k zemi, aby si zachovali svoji omezenost a byli hodní a vděční za to, že jim kšeftsmani z rozvinutých zemí podsouvají spotřební krámy, které je k žádnému inteligenčnímu rozvoji neinspirují, pouze z chudých zemí odčerpávají, co se dá. A když není prostor pro intelektuální růst, intelekt dané populace zahálí a zakrňuje a na druhé straně nashromážděná energie v jedincích musí ven. Nejprimitivnější způsob výdeje energie je útok na slabšího, jeho ponižování, zastrašování - a terorismus je na světě.

Pan Carl má nejen odpůrce, ale také mnohé příznivce, včetně významných osobností, takže o jeho osud obava není. Obava je hlavně o ty, kteří ještě stále věří postvědeckým bláhovostem, které jsou v podstatě dávno vyvráceny, ještě před tím, než je škůdci lidstva s ikvé tykve začali prosazovat a bohužel, podařilo se jim toho hodně. Ten náš svět je zkrátka o boji a důležité je, aby jsme zlo, které se mnohdy jeví jako přílišné, udrželi na uzdě.