Počet HIV pozitivních opět na vzestupu

"Lékaři odmítají ošetřit pacienty s HIV. Mohou si za to sami, říkají", zní nadpis článku na iDnes

Článek poukazuje na skutečnoost, že HIV pozitivní pacient obtížně sežene praktického lékaře či zubního specialistu, protože je povinen svou nemoc předem oznámit. Tito pacienti se cítí ponižováni a diskriminováni, protože jim buď lékař sdělí, že je neošetří, nebo jsou vystaveni např "kázání o promiskuitě jako o něčem neetickém". Promiskuita je stav mysli, který člověka unáší směrem k potřebě nepřetržité extáze. Je to stav mysli, nikoliv realita, např. i stav mysli teroristy ho unáší k potřebě nekonečné pomsty. Nemyslím si, že je příjemné naslouchat jakémukoliv kázání, ale, lidičky, pokud je tu HIV pozitivita, jde o hodně.

Když máte chřipku a milujete svého partnera, nespíte s ním, protože ho nechcete nakazit. Když máte chřipku a váš parter je pouze vaším doplňkem, spíte s ním, protože to cítíte tak, že se nemá mít líp než vy. Takto vnímám všechy HIV pozitivní, kteří bez skurpulí šíří svou nemoc. Vnímám ty lidi tak, že jsou nemocní na těle i na duši

Společnost nemá právo žádat po praktických lékařích/zubařích, aby žili v permanentním stresu z toho, že něco opomněli nebo opomněl jejich spolupracovník a vůbec se nedivím, že péči o HIV pozitivní pacienty odmítají. Ptám se proto, zda namísto planého mudrování a vzájemného obviňování by nebylo od věci, aby zapálení a perfektně proškolení lékaři + dentisté (což mohou být i nakažení lékaři) s odpovídajícím zázemím vytvořili v těch nejpostiženějších destinacích ambulance pro HIV pozitivní. Měli by takovou praxi rozšířit o přednáškovou činnost a psychologickou péči., péči přes internet atd., fantazii se meze nekladou. A trvám na tom, že by absolvování takové péče bylo u problémových jedinců povinné, dle potřeby i s účastí policie. Prostředky zdravotních pojišťoven, které by se intenzivně na realizaci takových center podílely, by se mnohonásobně vrátily. 

Všichni víme, že jsou HIV pozitivní nakažení díky vlastní hlouposti a HIV pozitivní nakažení díky nějaké nešťasné události. Každá skupina potřebuje jinou pomoc a pokud si opravdu přejeme, aby šíření nemoci skončilo, zabývejme se souvislostmi lidské mysli, snažme se pochopit a pomoci nejen nemocným, ale všem potenciálně ohroženým lidem.

Mimochodem, ve výšeuvedeném článku se uvádí, že vědomé šíření nemoci HIV je trestné. Nějak si nevzpomínám, že bych o takovém případu šetření takového provinění slyšela.