Opět politická moc vítězí nad lidskostí

"Situace dětí, jejichž rodiče např. zadrží policie, musí do nemocnice nebo zemřou, se od Nového roku zkomplikuje. Prvních 24 hodin se o ně musí postarat v nemocnici, na úřadě nebo na policejní služebně. Do Klokánků už se takové děti totiž nevejdou, a přitom musí někde vyčkat na rozhodnutí soudu o umístění do ústavu." Toto má platit od ledna příštího roku

Klokánky přijímají každé dítě, které potřebuje pomoc. Jsou tam totiž tvořiví lidé, kteří chápou situaci dítěte a jeho rodičů a dělají vše pro to, aby težké okamžiky nebyly ještě těžší. 

Klokánky ale mají danou kapacitu a proti tvořivým stojí neschopní cifršpioní, kteří stavějí na tom, že kapacita zařízení se nesmí překročit, byť v Klokáncích, dle paní Vodičkové, jsou volná lůžka dětí, kteří jsou dočasně u rodiny, v nemocnici apod. Za to, že Klokánky  dětem operativně pomáhají, jsou sankcionovány tím, že na děti navíc nedostávají peníze. Toto je klasická reakce neschopných: děláš něco dobře, obětavě, dostaneš přes držku, protože my jsme neschopní a je to moc vidět.

Dítě se tedy dostane do obtížné situace: onemocní mu nebo zahynou rodiče, případně policie rodiče zatkne. Stát nařizuje, že v takovém případě se o dítě bude starat sociální pracovnice. Sociální pracovnice o novém nařízení vědí, ale nevědí kde, jak, nevědí nic. Policie počítá s tím, že veškerá péče je na sociální pracovnici, proto neudělá nic. Nemocnice neudělá nic, úřad neudělá nic, je to přece povinnost sociální pracovnice.

Sociální pracovnice jsou lidé. Dobří a méně dobří. Když si vybavím projekce, kdy jsou děti v některých situacích za účasti sociální pracovnice rváni od svých rodičů, říkám si, co to je za člověka. Jen vykonává povinnost, kterou mu nařizuje nějaké soudní rozhodnutí. Žádné zaujetí pro dítě, žádná osobní angažovanost. Sociální pracovnice jsou totiž především motivovány k tomu, aby dodržovaly psané vyhlášky, rozhodnutí, nikoliv, aby pracovaly s lidským faktorem, ony to ani neumí, pokud nejsou od přírody vnímavé.

Nevím co s tím. Proto píšu tento blog a prosím čtenáře, aby ho poslali dál, aby to nebylo tak, jako obvykle, že se naštveme a pak zapomeneme. Děkuji