MPSV hlásí, že hodlá v příštím roce opět zvyšovat důchody v průměru o 900 Kč. Příspěvek jednoho diskutujícího o tom, že on nepovažuje za správné, že jako vzdělaný a úspěšný pracovník má podporovat důchod nějaké uklízečky,
mohla přece také studovat, mne přiměl k zamyšlení.
Je vystudovaný pracovník ten nejhodnotnější pracovník, který má právo na nejvyšší ocenění své práce? Jistěže ano, jenže jen za jistých podmínek. Těmi podmínkami je např. to, zda svoji práci vykonává dobře, zda nezatěžuje svými povinnostmi své „podřadnější“ kolegy, zda je čestný a nepřivlastňuje si inovační myšlenky jiných pracovníků, tedy např. i těch „podřadných“, zda nešplhá po zádech řadových pracovníků na vyšší posty různými podvody a pomluvami, atd. Ruku na srdce vy, studovaní. Kolik je těch, co si vysoké hodnocení své práce skutečně zaslouží a kolik je těch, co si jen užívají společenské dohody o své nadřazenosti?
Člověk, který má dostatek sebeúcty, nemá potřebu vyzdvihovat sám sebe nad ostatní, např. nad ty méně vzdělané. Dobře ví, že vzdělání je předpokladem lepšího finančního ocenění především proto, že tento model si společnost dohodla. Ovšemže, všeobecná společenská dohoda je také na tom, že kdo nese velkou zodpovědnost, je za tuto „oběť“ řádně ohodnocen. Realita je však velmi vzdálená od této společenské dohody. Čím je pracovník na vyšším postu, tím lépe je chráněný před postihem za závažná pochybení. Padají mosty a zahynou u toho lidé, ale postižen bude tak maximálně nějaký nebohý polír, kterého nadřízení honili, že včera už bylo pozdě. Rozkrádají se dotace a zase se to zahraje do autu, u soudu sedí možná tak chudák rozklepaná účetní.
Co je vlastně podřadná práce? Není to náhodou práce odfláknutá nebo „práce“, jejímž důsledkem je poškozování zdraví klientů (zde mířím na soukromé kliniky estetické medicíny), nebo činnost, při které vytahuje někdo někomu z kapes jeho peníze podvodným jednáním – např. prostřednictvím telefonických smluv, nebo opakované činnosti, které vykonávají exekutoři a právně jim náleží za tuto v podstatě strojovou práci báječné náhrady, nebo podvody našich zákonodárců, kteří vyškrabují každou korunu zákonných náhrad, byť žádnou práci nevykonali, čerpají státní prostředky na „pracovní“, rozuměj rekreační cesty do exotických destinací? Výčet příkladů podřadné práce je jistě nekonečný, konečné by mělo být konstatování, že skutečná podřadná činnost je taková, která není vykonávána ve prospěch společnosti, ale ve prospěch toho, kdo se neštítí podvodů.
Uklízečka, která šůruje podlahy má zajisté odpovědnost pouze za ty podlahy a za to, že nic nerozbije. Nicméně, pokud šůruje pečlivě a celý život, nadře se dost ä je opravdu nechutné, pokud je společensky v lidských myslích odkázána na dno společnosti a v důchodu na přežívání na slevách, tedy na tom nejnekvalitnějším zboží. Tato uklízečka se totiž vůči společnosti zachovala čestně, protože vědoma si svých nízkých předpokladů ke studiu, studovat nešla a nestala se z ní tudíž podvodnice. Bez uklízení by se na pracovišti obešli týden nebo dva a pak už by byl průšvih. Jaký to rozdíl od představy, jak báječný by byl svět bez vzdělaných chytáků podvodníků.
