Dle německé veřejnoprávní televize ničí internetový prodejce Amazon neprodané vrácené i nové zboží, včetně např. lednic, mobilních telefonů, matrací, nábytku apod..
Organizace Greenpeace prý požaduje schválení legislativy, která by takovému postupu zamezila. Mají šanci?
Je čas na jednoduché zamyšlení se nad tím, k čemu je nadprodukce zboží a k čemu je produkce zbytečného zboží, o které nikdo nestojí. Nejedná se totiž o ojedinělý jev pouze u jednoho prodejce, jsou známy např. obrovské lány odstavných parkovišť pro neprodané automobily, které jsou umístěny v odlehlých koutech světa. Co se zbožím, které se nikdy neprodá? Něco se dle zákonů daruje charitě a obrovský zbytek se po určitou dobu skladuje, pak někdo rozhodne, že se zaberou další pozemky pro skladování, avšak nakonec musí dojít k likvidaci, protože ten, kdo rozhoduje ví, že zabrat celou zeměkouli pro skladování neprodejných věcí nelze. Zjevně už dlouho existují podnikatelé, kteří na ničení nepoužitého zboží postavili svoji živnost.
Tento svět přijal za své to, co nám vtloukal do hlavy i nechvalně známý Václav Klaus, totiž, že ekonomika se řídí trhem. Kdyby to bylo pravda, vyrábělo by se tolik zboží a v takové kvalitě, která je poptávána. Jenže evidentně tento předpoklad neplatí a ekonomika se řídí především nenasytností korporátních podnikatelů, kteří si spočítali, že i nadprodukce je pro ně výnosná.
Jsme již svědky hrůzných nálezů mrtvých mořských živočichů, kteří mají plné žaludky odpadních plastů, které do moří plynule tečou řekami. Snímky takových řek, které vypadají jako přepravníky na plasty, již nejsou ničím novým. Souvislost s neprodejným zbožím však i tyto ničené vody mají. Tzv. humanitární pomoc, kdy jsou negramotným Afričanům přidělovány plastové lahve s kolami, různé plastové krámy a obaly, aniž by někdo domýšlel, jak s těmito produkty budou Afričané i jiní nevědomí obyvatelé planety nakládat, je příklad bezostyšného dobývání zisku. Nejdůležitější pro producenty těchto opravdu krámů je, že pro své zboží našli odbytiště a jediné, o čem přemýšlejí je, kam by ještě pronikli.
Když jsem se nedávno zamýšlela nad zprávou o prognóze počtu obyvatel planety v r. 2040, kdy se odhaduje nárůst na 10 miliard obyvatel, neuvědomila jsem si, že korporátní podnikatelé budou velmi lobovat za to, aby se ten růst nezastavil, protože pak by oni „růst“ nemohli.
Svět je ve velkém pohybu, aniž si to zase tak moc uvědomujeme. Nějaký Trump, Putin, Merkelová, Kim …, Bureš … jsou jen figury, které napomáhají zlu. Ve skutečnosti největší zlo je bezbřehá produkce zboží. Napomoci této nadprodukci měla kurvítka, která způsobují, že po dvou , resp. např. pěti letech záruky se toto zboží automaticky nevratně poškodí a končí v odpadech. Jenže nenasytnost producentů je nekonečná a tak svět chrlí věci, které nikdo nepotřebuje, při jejich výrobě se přitom spotřebovává obrovské množství surovin a energie, zamořuje se tak životní prostředí a zamořování pokračuje jejich likvidací buď pouštěním odpadů do moří, skládkováním nebo spalováním ve spalovnách.
Touha po věcech, které nejsou potřebné (SUV v garáži, ve kterém se vyráží jednou za měsíc na nákupy do marketu), je hluboce v lidech zakořeněná. Existují dvě základní volby, a to ta, která je dnes standardem a v určité chvíli svět dopraví do stádia vlastního zadušení, nebo taková, kdy si občané země připustí, že nekonečný růst jim sice dává věci, ale bere zdraví, radost a nakonec i život.
Jedná se o omentář ke článku https://www.novinky.cz/ekonomika/474903-amazon-v-nemecku-ve-velkem-nici-neprodane-zbozi-obrovsky-skandal-zlobi-se-vlada.html
