Nemít v srdci mír a očekávat mír ve světě - jde to dohromady?

Jsme na rozcestí. Ztrácíme jistoty. Jsme obklopeni chaosem. Hledáme východiska a nenalézáme je. Je vůbec nějaká cesta z toho bludiště?

Naše obvyklé postoje jsou postaveny na dualitě: příznivec Ruska proti příznivci USA (NATO); příznivec multikulturního směru proti jeho odpůrcům; příznivec vědy proti příznivci alternativních principů; příznivec technického rozvoje proti příznivcům přírodního řádu; příznivec nacionalismu proti světoobčanství, jsou tisíce dalších příkladů.

Málo si uvědomujeme, že všechny naše postoje jsou dány tím, kde žijeme, kteří lidé a jak nás připravovali na život a co nám vtiskli do mysli jako hodnotu, o čem diskutujeme s našimi přáteli i nepřáteli, co řekla či napsala ta nebo ona celebrita.

Všechny výše uvedené i neuvedené vlivy jsou z vnějšku. Jsou postaveny na přejímání hodnot určitou skupinou (rodinou, školou, partou, spolkem, politickou stranou, církví ...) a hodnoty vždy určují osoby s výraznými sebeprezentačními schopnostmi, s tzv. charismatem. Jsou období, kdy se v dané skupině osoby s charismatem vůbec nevyskytují, skupina se stává mdlou a přežívá z minulosti, časem zaniká a nahradí ji jiná živá skupina vedená jednotlivcem s novým cílem.

Proces předávání zkušeností a jejich nekritického přejímání je po tisíciletí v naší kultuře zaběhnutý a je všeobecné přesvědčení, že nic jiného nemůže existovat. Opravdu nemůže?

My, živí tvorové s inteligencí, jsme kromě nadání opičit se, nadáni též věděním, co je správné a co nikoliv. Povýšíme-li opičení na jediný způsob žití a potlačíme-li v sobě a v lidech nám svěřených otázky, které směřují k našemu základnímu daru žít v souladu se všemi a se vším, najednou zjišťujeme, že jsme ve stádiu před zmarem. Trvalo to sice staletí až tisíciletí, ale právě nyní jsme v tomto bodě.

Cesta z bludného kruhu tu je a je to cesta k našim srdcím. Je to volba takových řešení, která se nezabývají našimi statky, ale prospěchem společnosti. Pořád je ještě čas, ale nikoliv do nekonečna.