K následujícímu textu mne motivovala diskuse čtenářů k článku Neprodávejte se za dobré vztahy s Čínou, vyzval Česko tibetský premiér.
Uvádím krátkou historii Tibetu, která je potřebná pro pochopení a odsouzení současného postoje některých politiků i veřejnosti k Tibetu.
První stabilní útvar na tibetském území vznikl v 7. století, kdy Söngcan Gampö vytvořil silnou a stabilní říši. Oženil se mimo jiné s neteří čínského císaře. Za jeho vlády se v Tibetu rozšířil buddhismus, který zásadním způsobem ovlivnil ráz tibetské kultury. Mezi Tibetskou říší a Čínou proběhlo několik válek, až v r. 822 obě země podepsaly mírovou dohodu a byly vymezeny i přesné hranice.
Ve 13. století ovládli Tibet Mongolové a nastala doba mongolské éry. V roce 1578 mongolský vládce Altan-chán poznal představeného dvou významných klášterů lamu Sönam Gjamccha a podlehl kouzlu jeho buddhistického učení. Oplátkou mu udělil titul dalajláma, který se poprvé stal světským i duchovním vládcem Tibetu.
Na počátku 18. století Tibet na krátkou dobu opět dobyli Mongolové, kteří však byli vytlačeni čínskými vojsky. Tibetu tehdy byla čínskou stranou ponechána vnitřní nezávislost.
V 18. a 19. století se Evropané snažili proniknout do Tibetu jak obchodně a diplomaticky, tak misionářsky, avšak nebyli úspěšní.
V 19. století začali Angličané tajně mapovat Tibet a r. 1903 vypravili do Tibetu vojenskou expedici, která měla za cíl vynutit si otevření Tibetu pro obchodní cíle a předejít možným kontaktům s ruským impériem. Výprava byla natolik přesilová, že nedošlo k významnějším bojům a tibetští představitelé pouze usilovali o dohodu o neútočení. Zavázali se v ní k volnému obchodu mezi britskými a tibetskými subjekty a k vyplacení odškodnění britské vládě za výlohy, které jí vzniky vysláním vojenských sil do Lhasy. V dohodě se Tibet zároveň zavazoval, že bez britského souhlasu neodstoupí žádné ze svých území jiné mocnosti a neudělí žádné jiné mocnosti koncesi ke zřizování železnic, telegrafních linek a dolů.
Před příchodem Britů do Lhasy uprchl třináctiletý dalajláma do sídla nejvyšší mongolské autority v Ugry.
Po odchodu čínských jednotek z Tibetu v roce 1912 byla až do 40. let 20. století britská posádka jedinou zahraniční vojenskou složkou přítomnou na tibetském území.
V roce 1949 však armáda ČLR vstoupila do Tibetu, porazila malou tibetskou armádu, obsadila půlku země a vnutila tibetské vládě Sedmnáctibodovou smlouvu o mírovém osvobození Tibetu (květen 1951), kterou se Tibet dostal pod svrchovanost ČLR.. Protože byla přijata pod nátlakem, nebyla tato smlouva z hlediska mezinárodního práva platná. Oficiálním důvodem vojenské invaze bylo „zachránit tři miliony Tibeťanů před útlakem a zabezpečit ochranu západní čínské hranice“. Přítomnost 40 tisíc vojáků, hrozba obsazení Lhasy a nebezpečí úplného zničení tibetského státu znamenaly, že Tibeťané neměli na vybranou.
Jak narůstal odpor proti čínské okupaci, zvyšovala se i míra čínské represe, včetně ničení náboženských staveb a věznění mnichů a dalších osobností. V roce 1959 propuklo velké povstání ve Lhase. Číňané ho rozdrtili, přičemž jen v oblasti Lhasy zahynulo 87 tisíc Tibeťanů, a dalajlama uprchl do Indie, kde nyní sídlí s tibetskou exilovou vládou. V roce 1963 zde vyhlásil ústavu demokratického Tibetu. Mezitím v Tibetu samotném náboženský útlak, trvalé porušování lidských práv ani systematické ničení historických a náboženských památek okupanty nedokázaly zlomit vůli tibetského národa k odporu. Více než šestina populace, 1,2 miliónu Tibeťanů, přišlo o život v důsledku čínské okupace. Součástí genocidy je i plánované přesídlování etnických Číňanů do Tibetu.
Někteří představitelé České republiky počínaje prezidentem Zemanem, zahodili za hlavu všechny skrupule a tvrdě a servilně se přihlásili k zájmům byznysu ve vztahu s Čínou. Servilitu do nebe volající si přitom žádný čínský politik nevynucoval silou. Síla Číny spočívá, mimo jiné, v téměř vrozené obchodní zdatnosti Číňanů a pokud obchodník uvidí dobrou obchodní příležitost, nezatěžuje se lidskoprávními margináliemi, prostě obchoduje. Servilita českých politiků se prosadila na základě jejich neschopnosti a ubohosti a má dalekosáhlé důsledky. Čeští občané jsou dnes schopni plivat na Tibet a jeho představitele a vůbec se za to nestydí.
Já se za tyto občany, a to jak ty významné, tak ty ztracené v davu, hluboce stydím.
Pramen: http://tibet-barma.cz/dejiny-tibetu
