Paní kolegyně Šťastná vylíčila v blogu o vytloukání chlupatých klínů chlupatými klíny své trápení s myší nadílkou na zahradě. Jinde jsem zahlédla titulek článku o bezradnosti kohosi s přemnoženými kočkami.
Nejsou ovšem přemnožené kočky v souvislosti s přemnoženými hraboši skvělá zpráva? Hledá se podnikavec, který se ujme toulavých koček i koček v útulcích a za odpovídající odměnu je vypustí do hraboši zamořených polí. Mezi pěstiteli plodin je značně rozšířené jejich chránění před škůdci pomocí odpuzovadel z přírodních repelentů. Kde jsou kočky domácí volně pobíhající v přírodě a lovící myši? Jsou v pelíšcích, na škrabadlech, hystericky čůrají majitelům do postelí, namísto aby lítaly po venku a bavily se lovem. A myšky se činí, teplé zimy jim jdou k duhu a když jim pole nikdo pořádně do hloubky nerozorá, výskyt dravých ptáků je na ústupu a kočky se nudí za oknem na parapetu, lépe nebude. Zemědělci se doškemrají, aby mohli do polí sypat jedy proti hrabošům, pole budou den ode dne zamořenější a s hraboši vyhyneme i my sami.
Proč se podřizujeme takovým bláhovostem, jako že když nám kočka s pýchou položí ulovenou myš na práh (ujišťuje nás, že nás uživí), ječíme hrůzou?. Ochránci přírody do krajiny vracejí rysy, vlky a jiné predátory, jenže oni se zabývají v první řadě chráněnými oblastmi. My bychom mohli domyslet za ně i svobodný život pro kočky. Když bude pro ně potrava, bude jich víc. Když bude víc mrznout, potravy ubude a ubude i koček. Když se kočky mrouskají, vřeští i kňourají jako mimina, ale to už je málokde ke slyšení. Příroda chce své a my bychom to měli ctít a nebránit tomu.
P.S.: zemědělec, který nerozorá svá pole do hloubky, by neměl mít žádný nárok na náhradu škod způsobenou hraboši.
