- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Naše společnost skutečně ze žádného multikulturalismu nevychází a není třeba to do žádného školského zákona cpát, protože je to axiom a o axiomech se nežvaní, ty zkrátka platí. V sebeobraně vůči tomu veskrze trapnému trendu multikulturalismu se používají stejně trapné odkazy na naše kořeny v antice, židovství a křesťanství. Není samozřejmě pochyb, že se těmito epochami a jejich dědictvím inspirujeme, a to jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu. Tvrdit ovšem, že jsou našimi kořeny, by znamenalo, že podstatou našeho bytí je Olymp a jeho božstva, vyvolený rod poutníků, kterým bylo namísto různých božstev dovolen jen jeden Bůh a který v zápase o přežití uspěl s taktikou lichvy, či zmatený křesťanský Bůh, který měl naplnit touhy a sny o moci mužů, ale naplnil svět hrabivostí, svévolným výkladem skutečností, válkami, sváry, křivdami a všemožným násilím.
Odpoutejme se od tohoto zmatku. Čerpáme přece z celosvětového dědictví a bude nám dobře, když se budeme orientovat na to, co je v odkazech epoch a společností ušlechtilé. Neexistuje epocha, ani společnost, kde by se nevyskytovaly snahy zneužívat slabost členů společnosti. Existují však epochy a společnosti, kde se s takovými snahami vypořádali a ty jsou vzorem, nikoliv však věčným vzorem, věčný je pouze boj volby mezi dobrem a zlem.
Máme zajisté i kořeny slovanské, keltské, trochu vikingské i uherské a kdovíjaké jiné, proč na ně pan Mihola neupozorňuje? Protože je tak snadné a dokonce politicky výhodné šlápnout na umírající multikulturalismus okovanou botou křesťanského demokrata.
Další články autora |