Mladí lidé v Hongkongu se stali hybnou silou protestů proti zvůli čínské komunistické strany. Protože Hongkong je pod správou Číny až od 30.června 1997, nejsou v této oblasti zvyklí na pokořování před mocí.
K pochopení historických souvislostí vkládám text z Wikipedie o britské nadvládě poloostrova.
Roku 1969 (zcela určitě chyba Wikipedie, předpokládám 1769) začala v Číně obchodovat britská Východoindická společnost. V Evropě byla v té době velká poptávka po čínském zboží, naopak v Číně po evropském jen velmi malá, Číňané vyžadovali po Evropanech za své zboží (hedvábí, porcelán, čaj) platby ve stříbře. Britové tak začali do Číny nejprve dovážet a později pašovat ve velkém opium, které produkovali ve svých koloniích v Indii. Drogově závislých na opiu v Číně rapidně přibývalo. V roce 1839, kdy jich byly podle odhadů již 2 miliony, komisař Lin z pověření čínského císaře rázně zakročil a nechal zatknout 1 600 čínských překupníků a zabavit a zničit přes 1 000 tun opia. Tato opatření dala podnět kprvní opiové válce - Britové vyslali do Číny válečné loďstvo, které do roku 1842 obsadilo několik pobřežních měst a donutilo čínskou stranu podepsat 29. srpna 1842 Nankingskou smlouvu, podle které museli Číňané podstoupit Velké Británii Hongkong, bez omezení otevřít 5 svých přístavů zahraničním obchodním společnostem, povolit obchod s opiem, zaplatit Britům zničené opium (6 milionů stříbrných dolarů) a válečné výdaje (12 milionů stříbrných dolarů) a odpustit britským obchodníkům dluhy ve výši 3 milionů stříbrných dolarů.
Poloostrov Kowloon byl podstoupen Británii v roce 1860 podl Pekingské smlouvy po druhé opiové válce. Přiléhající území, kterým se říká „New Territories“ (včetně New Kowloon a ostrova Lantau), byly pronajaty Británii na dobu 99 let, a to počínaje 1. červencem 1898 a konče 30. červnem 1997.
V osmdesátých letech bylo jasné, že smlouva o pronájmu „New Territories“ brzy vyprší. Bylo nutné, aby Británie vyjednala vrácení Hongkongu Číně. Podle smlouvy, která je známá jako „Čínsko-britské společné prohlášení“, která byla podepsána ČLR a Velkou Británií 19. prosince 1984, se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou stalo 1. července 1997 „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR“. V tomto společném prohlášení se ČLR zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“, kterou navrhl pokrokový čínský politik Teno Siao-pching, socialistický ekonomický systém Číny nebude v Hongkongu praktikován a že současný kapitalistický systém a životní styl zůstane nezměněn po 50 let, tedy až do roku 2047. Smlouva vešla v platnost po půlnoci 1. července 1997.
V r. 2017 mají proběhnout v Hongkongu volby představitele Hongkongu, nicméně se připravují podle volebního systému Čínského národního kongresu, který má komisi pro jmenování kandidátů a ta určí, kteří kandidáti jsou vhodní, čti loajální čínskému režimu.
Z výše uvedeného letmého historického přehledu je zřejmé, že obyvatelé Hongkongu žili více než 100 let v nějakém světě, ekonomicky a hospodářsky blízkém západnímu stylu, a to paradoxně díky mazanosti a válečné výkonnosti britských okupantů, kteří ho obsadili koncem 19. století.
Dále z přehledu vyplývá, že socialistický ekonomický systém Číny se v Honkongu po právu uplatní dle Čínsko-britského společného prohlášení již v r. 2047, a to je coby dup.
Velmi fandím protestujícím demonstrantům v Honkongu, aby si uhájili své právo svobodné volby a doufám, že naleznou způsob, jak toho docílit. Mrazivě se však ptám: co bude po r. 2047? Čína již nebude mít žádné smluvní závazky a vůbec to nevypadá na to, že by se komunistické vidění světa čínských představitelů měnilo k lidštějšímu a svobodnějšímu. Třeba se mýlim a právě protesty v Hongkongu budou tou zážehovou jiskrou.
