Jistý myšlenkový a hodnotový proud pojmenoval tuším Zeman Pražskou kavárnou. Není třeba tento pojem rozebírat, prostě se ustálil. Pokusím se proprat nikoliv možná sporný název tohoto proudu, nýbrž koryto, které ho vede i omezuje.
Signifikantní pro mladé je touha po křídlech, tedy odmítnutí práchnivých pravidel minulosti. Odmítnutí patriarchátu, odmítnutí povinnosti dítěte k poslušnosti, odmítnutí rasových, náboženských, kulturních a dalších odlišností, odmítnutí lásky jako souboru hodnot, odmítnutí dřiny.
Odmítnout patriarchát znamená, že ho buď nahradíme matriarchátem, k čemuž Pražská kavárna nesměřuje, nebo se budeme snažit o vyváženou roli mužů a žen ve společnosti. Směřuje Pražská kavárna k cíli vyvážené role ve společnosti, pokud si vybere za svého představitele klasického patriarchu (který ve vhodnou chvíli políbí svoji manželku před kamerou a která naopak nemá absolutně žádnou vizi o budoucnosti svého partnera než tu, že ho bude podporovat jako věrná družka, tedy že bude naplňovat práchnivá pravidla minulosti)?
Trendy kořit se před dítětem sice nejsou produktem Pražské kavárny, ale staly se součástí jejich tlaku na ostatní společnost deformovat vztahy mezi dětmi a dospělými. Podněcovat děti, aby samy rozhodovaly o věcech, kterým nerozumí, které nazažily, které se nenaučily, je vede k panovačnosti, zpupnosti, vzteklosti, ale nemohou za to, bylo jim odebráno právo na učení chápat mezilidské či hodnotové vztahy. Potupná rákoska či krutý výprask jsou nahrazeny trapným vlezdořitnictvím malým tyranům, aneb jeden neadekvátní přístup je nahrazen druhým
Pražská kavárna se velmi halasně přimkla k odmítání rasových, náboženských, kulturních i jiných odlišností, protože to navenek vypadá velmi vstřícně a přátelsky. Co je však kladného na tom, že se tváří, že nezáleží na rase, náboženství, kultuře? Je to falešná, rádoby mírumilovná tvář. Popírají tak ale vývoj lidských společenstev na různých místech planety. S ohledem na současné poznatky o zřejmě stamilionové historii lidstva se Pražská kavárna, napojená na zahraniční podněty, pokouší překroutit celý proces vývoje lidstva šlehnutím svého z povrchností upleteného biče.
Stejně jako ostatní pochybné snahy o změny, přebírá Pražská kavárna své postoje ze zahraničí i ve věci lásky, kterou interpretuje jako sex. Přitom nejpodstatnějším rozdílem mezi ostatní faunou a lidmi, je schopnost žít vědomou lásku (ovšem nepodceňuji lásku slonů, plejtváků a všech ostatních tvorů, každý druh se vyvinul v průběhu věků k nějaké kvalitě prožívání svých vztahů).
Podstatnou součástí všech trendů, které samy sebe označují jako moderní, je odmítnutí dřiny. Dřiny, ze které vznikají skutečné hodnoty. Dřina není jen o džberech potu a krve, dřina je i o intenzivním učení se, myšlení, vyhledávání, srovnávání a pokoře, i pokora je velká dřina. Tvrdé jádro Pražské kavárny má nějakého bacaláře, resp. magistra v humanitním oboru, nejlépe v marketingu, šizuňku, kejklířství apod., kolem něho tančí omámené skupiny lidí z nejrůznějších vrstev obyvatel a palec nahoru mu ze zištných důvodů ukazují i ti, kterým jde pouze o osobní zisk.
Pražská kavárna je přirozenou součástí naší společnosti, která navazuje na přirozený vývoj na mezinárodní scéně. Asi jsme jako lidská společnost nepoučitelní a náš růst i pád je postaven na dualitě dvou protipólů, jejichž jádra jsou vždy militantní. Pokud má ale společnost dostatek rozvahy, nenechá si žádné takové jádro přerůst přes hlavu.
Pozn: inspirací byl blog p. Kroupy https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=646656
