Americké děti ze Severní Karolíny se učí na základce zacházet se zbraněmi a střelbě. Sem tam se děti doma při hře náhodně postřílejí – není divu, když na 100 amerických občanů připadá 120 zbraní.
Sem tam, resp. dosti často se na amerických školách střílí, pak se celé vyděšené město semkne, zapalují se svíčky, shromaždují květiny a plyšáci a časem se z místa střelby stane místní atrakce s „příběhem“. Důležité je, aby se zbraně staly součástí života od co nejútlejšího věku. Pak nebudou mít zbrojařské koncerny žádné obavy o odbyt své produkce. Dnes prý má zbraň 43% amerických domácností, s výchovou dětí ke střeleckým dovednostem však mohou zbrojaři předpokládat, že domácnosti příští generace budou zbraněmi zásobeny téměř všechny.
V chudých afrických zemích kalkulují s dětskými vojáky ještě před jejich narozením. Čím se liší americký šestiletý žáček, který se učí pod vedením instruktora ovládat zbraň a střílet, od afrického dětského vojáka? Určitě tím, že je dobře živený a že je obklopen obrovskou spoustou krámů a žvástů o tom, jak je milován. Dítě, které rodiče ponechají na pospas zbrojařům, milováno není, je pouhou lhostejnou rodinnou vizitkou a šancí pro armádu lovit v populaci vojáky bez velkého úsilí.
Copak jim tam vůbec nedochází, že jim i příroda nárůstem katastrof připomíná, že kráčejí nad propastí?
Komentář k článku https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-strelba-deti-zbrane-kontrola.A190523_151453_zahranicni_baje
