Opět českou společnost rozděluje příběh rodiny Michalákových - poté, co v norském systému padlo rozhodnutí, že jeden z chlapců bude předán k adopci.
Nebudu se vracet ke konkrétnímu průběhu ani k nemastnému neslanému postoji našich politiků, o tom již bylo napsáno mnoho zasvěcených a fundovaných statí.
Chci se zamyslet nad tím, zda mají na své děti práva rodiče, případně stát.
Právo se dá nekomplikovaně definovat v oblasti objektivního práva, tj. v oblasti, která je popsána právními normami. Právo v rovině sociální, axiologické, mocenské, informační apod., již tak jednoznačně definovatelné není, výklad takového práva se často mění dle vnitřního uspořádání jedince a vlivů, které ho formovaly.
Co je nejlepší pro dítě?
1. být přijato a milováno takové, jaké je
2. mít základní podmínky ke zdárnému růstu a vývoji, tj. mít kvalitní jídlo, mít ošacení, které ho ochrání před povětrností, mít střechu nad hlavou a tepelnou pohodu
3. žít v prostředí, které ho podnítí k rozšiřování svých schopností a znalostí
4. mít prostor pro to, aby se učilo rozlišovat, co je životu (tedy i dítěti) prospěšné a co nikoliv
Potřebuje dítě ještě něco? Připadá mi, že celkem ne.
Add. 1:
Dokáží rodiče příjmout své děti a milovat je takové, jaké jsou? Dobře připravení rodiče to dokážou i když se dostanou do situace, že jejich dítě není dokonalé
Dokáže stát příjmout děti a milovat je takové, jaké jsou? Blbá otázka, co?
Add. 2:
Dobře připravení rodiče i dobře připravený stát dokáží připravit pro dítě kvalitní jídlo, ošacení, střechu nad hlavou a tepelnou pohodu.
Add. 3:
Dobře připravení rodiče dokážou budovat prostředí, které dítě podnítí k rozšiřování jeho schopností a znalostí. Dle svých zkušeností a nejlepšího vědomí a svědomí ho posílají do světa, a to jak do povinných škol, tak do výběrových aktivit a podle schopností a přání dítěte tento výběr citlivě korigují.
Stát je schopen posílat děti jak do povinných škol, tak do výběrových aktivit. Korigovat však jeho směřování neumí, protože pro jedno každé originální dítě by musel mít nějaký předpis, kterým by se řídil, až by vyzkoumal, co má předepsat.
Add. 4:
Dobře připravení rodiče budou mít po celou dobu výchovy na zřeteli, že dítě připravují pro samostatný život a zákonitě mu umožní, aby poznávalo dobré i nedobré jevy, učilo se je překonávat, učilo se znát své meze a přitom vědělo, že vždy a všude za ním jeho rodiče stojí.
Stát však bude chtít po dítěti, aby se chovalo tak, jak to státu vyhovuje. Role poslušného pejska však asi není pro dítě, a potažmo pro celou společnost, nic dobrého.
Dítě je plodem lásky a tak má být touto láskou tak dlouho nadnášeno dětstvím, až dospěje. Milující rodiče, kteří jsou obdařeni plodem lásky, mají tolik darů, které od dítěte obdrží, že si na žádná práva nemyslí. Být s dětmi je totiž úžasné štěstí i úžasný boj a o tom je život.
Stát nemůže mít na děti vůbec žádné právo - je neohrabaný a hlavně, jeho priority se mění s měnícími se politickými garniturami. Stát jen rodiče dočasně supluje v havarijních situacích. Jeho role je ale přesto velevýznamná: všemi prostředky má podněcovat rodiče k tomu, aby byli na rodičovství připraveni, aby jejich rodičovství bylo zodpovědné a aby z něho uměli vytěžit všechnu jeho krásu. A pokud má stát rozum, k rodičovství a v rodičovství své občany podporuje.
