Učitelka z Poděbrad byla uznána vinnou ve třech soudních instancích za psychické týrání 9-10-letých dětí. I Nejvyšší soud potvrdil půlroční vězení s podmínkou na jeden rok.
Dle http://zpravy.idnes.cz/skolstvi-ucitelka-tyrani-deti-de5-/domaci.aspx?c=A170709_184610_domaci_dtt se této učitelce ve spolupráci se školou podařilo z trestu více méně vyplout bez úhony a od září bude třídní ve škole vzdálené cca 10 km od Poděbrad.
Potřebujeme soudy, které sice řeší nějaký profesní delikt, ale následně neřeší, co bude například s učitelem nezletilých, lékařem nemocných, či jiným specialistou, který pracuje s oslabenou částí populace? Když spáchá trestný čin na silnici řidič a je mu odebrán řidičák, automaticky musí po vypršení trestu odebrání ŘP prokázat způsobilost k dalšímu provozování řidičské praxe včetně psychologických testů. Učitel, lékař, sociální pracovník apod. žádnou způsobilost podle zákona prokazovat nemusí a tak by bezpečnost bezbranných osob, které se po vypršení trestu delikventa dostanou do kontaktu s ním, měl zajišťovat soud. Učiteli by měl například uložit, že po dobu x let nesmí být ustanoven třídním učitelem a škola, která ho zaměstná, má povinnost vykonávat nad ním zvýšený dohled prostřednictvím třetí osoby..
Představuji si, že jsem matkou desetiletého žáčka v Sadské u Poděbrad a poučuji ho o jeho nové paní třídní učitelce: „ miláčku, může se stát, že paní učitelka po tobě bude chtít, abys opakoval jsem blb, jsem blb, jsem blb. Některému nešikovnému dítěti s poruchami učení může také nadávat do hajzlíků a hlupáků. Nic si z toho nedělej, ona ta paní učitelka už byla trestaná a měla sedět půl roku ve vězení s podmínkou na rok, ale ona to s bývalým vedením školy šikovně zaonačila a už je to za ní. Tak se těš, srdíčko, ono to nějak dopadne“. Je normální chtít po rodičích, aby se svými školáky řešili takové šílenosti? Zdatní a movití rodiče samozřejmě své děti z příslušné školy odhlásí a přihlásí jinam. Možná se někde vyskytne jedinec, který bude po vedení školy požadovat změnu, jenže když na ni dosáhne pro své dítě, vše utichne. Co mají dělat chudí lidé, matky samoživitelky a lidé, kteří o právu nemají páru? Jenom proto, že otrávená učitelka s třicetiletou praxí má konexe a na své neblahé počínání kašle, vyrostou z některých jejich chovanců ušlápnutí a bázliví jedinci a z jiných výbojní, nepřizpůsobiví lumpi? Je to pro společnost výhodné, poztrácet cestou po základní škole nehotové děti?
V technických profesních oborech se standardně řeší, co bude s výrobkem po celou dobu jeho životnosti i co bude, až jeho životnost skončí. Auto se udržuje, pravidelně se prokazuje jeho způsobilost k jízdě, párkrát se opravuje, pak jde do třídírny, kde se vytěží suroviny, pak se sešrotuje a surovina jde znovu do oběhu. Barák se postaví, užívá, udržuje, opravuje, renovuje, nakonec zbourá. Opět se však napřed vytřídí suroviny, čistá suť se rozdrtí a znovu použije pro stavební účely. V oborech, kde se pracuje s bezbrannými lidmi, se spoléhá na to, že pracovníci v oboru budou automaticky „hodní“, že není třeba je kontrolovat, vzdělávat, požadovat po nich odpovědnost. Nelze ani říci, že bejvávalo. Ani v nehektických, neglobalizovaných a náboženstvím svázaných dobách nebyli lidé jiní – někteří „hodní“, někteří přinejmenším svévolní, a někteří skutečně psychicky narušení.
Od každé profese očekáváme slušný a spolehlivý výkon. O soudech toto rozhodně v současnosti nelze říci. Paní soudkyně a pan soudce určitě do Sadské své děti neposílají, tak co by se párali s nějakými důsledky svého nekonání. Velký palec směřující dolů.
