Kdy jindy, než teď? Teď, kdy se rozhoduje o "pomoci" Řecku v podobě půjčky miliard eur, za které mají převzít záruky členské země EU?
K čemu je dobrá ta řecká agónie? Řekové se na jedné straně bojí, že se v eurozóně neudrží a že přestanou do jejich země proudit řeky eur, na které si za dlouhá léta zvykli..Na druhé straně se považují za obětní beránky zlých Němců, kteří jim přiložili nůž na krk a jasně jim definovali podmínky, za jakých dojde k dalšímu nalévání evropských financí do jejich hospodářství.
Chápu hrůzu bruselských politiků, že pokud by se jim nepodařilo prosadit plán na zachování Řecka v eurozóně, pomalu by se jim ta EU začala rozpadat. Nechápu ale, že jejich uvažování je v krátkém časovém úseku teď, nikoliv v dlouhodobějším horizontu. Brusel Řecku podložil prachový polštářek pod prdelku v tom okamžiku, kdy ho nekriticky začlenil do klubu, aniž se zabýval jeho prapodivným hospodářstvím. Pak následovaly půjčky, řecké sliby, další půjčky a další řecké¨sliby, Tsiprasovy vyhrůžky a nyní řecký parlament rozhoduje, zda na nůž na svém hrdle sám naběhne, nebo zda se ze smyčky vysmekne, byť s následky velkých hospodářských potíží.
Česká vláda nemá žádnou povinnost zakleknout před rozhodnutím Bruselu o spoluúčasti na zárukách za nové půjčky Řecku. Česká vláda může navíc aktivně zaujmout tímto postojem další země a vytvořit tak prostor pro jakousi občanskou neposlušnost ve věcech, které jsou nad rámec zakládajících evropských dohod mezi členskými státy. Brusel nemůže své chyby řešit tak, že je rozpustí rovnoměrně mezi členské země. Bruselští politici musí dostat přes prsty a musí být vytlačováni z roztahovačných tendencí a teď je k tomu velká příležitost. Pokud se EU rozhodla poskytnout Řecku další půjčky, musí za ně ručit ti, kteří toto řešení prosazují. Výjdle-li jim to, budou z toho mít profit, nevýjde-li to, budou z toho mít škodu ti, co to spískali.
Sny evropských lídrů jsou o tom, že z evropských svéprávných států vytvoří spojené státy evropské po vzoru USA. Nějak jim uniká, že obyvatelstvo USA sestává se sešlosti jedinců nejrůznějších národů, kteří americké území postupně v nedávné minulosti osídlili, na rozdíl od Evropy, ve které jsou jasně vymezené státy s jasným historickým vývojem a s jedinečnou kulturou i mentalitou jejich obyvatel. Obyvatelé těchto států nemají zájem cokoliv ze své svébytnosti přepouštět a v evropském společenství jsou proto, aby se dařilo směně zboží, cestovnímu ruchu a případné pomoci v nouzi. Všechno ostatní, co se plichtí v Bruselu a co směřuje k centralizaci moci, je proti zájmům občanů EU.
