Bůh a Bohyně

Bůh stvořil svět. Co když u toho byla i Bohyně? Administrace blogu mi sděluje, že je perex příliš krátký, třeba už to teď stačí.

 

 V patriarchálním světě musí být stvořitelem B§h. Má všechny atributy patriarchy: moc, sílu, moudrost, přísnost, hrozivost, hněv, trest, umí být i laskavý a kdo ho ctí, může od něho očekávat milost. Toužím-li já po takovém Bohu? Ó, netoužím, tatínek má být pro dospělého člověka vzor a inspirace, nikoliv vyhrůžka. Můj Bůh pluje mezi vesmíry, stará se o ně, snad na nich trochu zahradničí. Přitom dodržuje řády, které stvořil.

Vesmírné zákony po věky přitahují pozornost božsky naladěných badatelů, jejich úsilí přináší ovoce, předkládají tolik úžasných nových poznatků. Předpokládám, že vědí, že odhalování božských tajemství nebude nikdy u konce, když je Bůh součástí tak nekonečné Tvořívé síly.

Hmota, krerou spravuje Bůh, je na naší Zemi doprovázena životem, Badatelé dnes již tuší, že i na jniných vesmírných tělesech existuje nebo se rodí život, ale o tom nespekuluji, i když ty novinky baštím. Přimlouvám se za to, že Tvořivá síla obsahuje vedle složky Boha i složku Bohyně. Tvořivá síla a její Bohyně se nezastaví před vřídlem, hlubokým dnem oceánu, kyselinovým jezerem či jiným neuvěřitelným prostředím pro život. Bohyně dmýchá do stvoření život všemi prostředky, nechává rozvinout ten podivuhodný potravinový řetězec, nekončící rozmanitost druhů. Zákonitosti Bohyně nejsou tak neodvratně svázány s fyzikou, chemií či jinými exaktními disciplínami. Spíše vítězí touha po přežití, zvědavost, laškování, líbeznost

Lidé se nějakým vývojem, tuším, že ovlivněným zvědavostí Boha s Bohyní, dopracovali k myšlení, rozlišování, touze po dosahování nových cílů, a to jsou božské atributy. Svoboda, omezená pouze božskými zákony, však tyto božské atributy obohatila o jiné veličiny, které nám jaksi přerůstají přes hlavu, ať je to neúcta k jakýmkoliv hodnotám, všeobecná touha po bezpracném zisku, otevřené a beztrestné hanobení protivníka bez znalosti reálií, a to i mezi lidmi, kteří mají potenciál ke spravedlnosti. Přerůstá nám přes hlavu uspořádání tohoto světa, kdy svět řídí nejbohatší zloději (ve smyslu slov lidí zlo konajících), kdy v honbě za technologickými zázraky přestává mít běžná lidská činnost smysl, kdy pojmy důvěra, čestnost, sounáležitost a spousta jiných patří už jen do historické literatury. Dostali jsme se do stádia velkého všeobecného vědění a přitom nejme schopni ukučírovat ten světaběh, kdysi rozparcelovaný na malé přehlédnutelné dílky a dnes plný sebestředných jedinců vševědů-nicnevědů.

Tak, milá Bohyně a Bože copak máme dělat, když nás život stále těší, ale nevíme, co bude zítra?

Prý máme žít jak nejlépe umíme.

Možná je to i pro vás dobrá rada.