Alternativy jsou motorem vývoje všude, i v EU

Jsou lidé, kteří alternativy nesnáší. Narušují totiž jejich klid a pohodlí. Bez alternativ bychom však shnili leností a prázdnotou. Alternativy, i ty, co vedou do slepé uličky, nás nutí o věcech přemýšlet i z jiných úhlů pohledu

Alternativa a) Evropská unie je samospasitelný projekt pro evropské země

Alternativa b) exit z Evropské unie

Alternativa c) reforma Evropské unie

Alternativa a) je oficiálně stále považována za ideální uspořádání evropských států, současní lídři unie chtějí dospět k federativnímu uspořádání s centralizovanou mocí v Bruselu. Protože se na světě nachází nemnoho skvělých politických myslitelů a mezi lídry EU se vyskytují vesměs političtí antimyslitelé, začal se postupně jevit celý projekt EU jako na jedné straně vrstvení podřadných banálních nařízení na bedra občanů Unie a na druhé straně svévolné rozhodování lídrů Unie o zásadních událostech (např. Řecko a migrace) pouze podle osobních čí vlastních hospodářských priorit, nikoliv podle potřeb Unie. Významný člen Unie Británie s bohatou koloniální minulostí se začala cítit v tomto spolku jako zneužívaná a s malým podílem moci a díky emocionálně pojatému referendu o setrvání v EU padla volba na exit.

Alternativu b) právě prožíváme a je nesmírně zajímavá. Odkrývají se věci, o kterých se nám nesnilo, že mohou v té ctěné zemi nastat. Začínáme se zajímat, co to ta Británie vlastně je doopravdy, nikoliv jen, jak je prezentována v dávných příbězích, v literatuře, ve filmech. Zjišťujeme, že místní politici nejednají s klidem Angličana, nýbrž s ohnivými vášněmi, takže momentálně je z brexitu fraška (snad už to končí). Co bude dál, nevíme, osobně si přeji, aby Britové nabrali dobrý vítr do plachet.

Alternativa c) – reforma. Jak reformovat lidi, kteří jsou u moci a celý bruselský moloch si nastavili tak, aby se valil a drtil? Z literárních pramenů se zásahem z nebe zreformoval pouze jeden chlapík, kterému říkali napřed Šavel a pak Pavel, ten napřed Ježíšovo učení nenáviděl a pak ho naopak šířil. Je myslitelné, aby např. Merkelová vystoupila na veřejnosti a nejen se omluvila za své postoje, týkající se migrace, včetně nezákonného přijímání nelegálů, následně vedoucí k dramatům obrovského rozsahu, ale aby se i účastnila nějakých procesů vedoucích k nápravě škod, na kterých se podílela? Je myslitelné, aby se na řeckém dluhu  nezainteresovaní ekonomové sešli, rozebrali celou situaci a hledali řešení ve prospěch EU, avšak bez destrukce Řecka? Je myslitelné, aby královsky placení europoslanci namáhali své mozečky nad tím, jak zefektivnit rozbujelou a mnohdy i škodlivou evropskou agendu, jak zrušit nesmyslné posty, jak zreformovat celý evropský aparát tak, aby se jednalo pouze a jenom o volené a odvolatelné zástupce jednotlivých států?

Z tohoto malého výčtu vyplývá, že teoreticky jsou všechny tři alternativy východiskem. Podstatná je ta nejdůležitější věc – kdo to řídí, jaké má úmysly, případně, komu slouží. Ty současné zavedené známe a mnoho z nás si přeje něco životaschopnějšího. Možná budeme pro jistotu volit konzervativně, možná se rozhodneme pro novou alternativu. To, po čem většina touží, se zrealizuje – zatím většina toužila po konzumu a „bezpečí“ a současná zasmrádlá EU.vyhovovala. Pokud začne většina toužit po hodnotách, nebude důležité, která alternativa se naplní, ale čím se naplní.