Vychovatelky ve školce. Učitelé. Po rodičích první autority, s kterými se dítě v životě setká. První vzory. A jedna paní učitelka, konvertitka, která např. nevěří na rovnoprávnost mužů a žen, která propaguje právo neslučitelné s demokratickými principy naší země…
Víra je každého soukromá volba. Je svoboda, ať si věří, mladá dáma, čemu chce, klidně islámu. Jistě se najde spousta jiných věřících učitelů a učitelek – protestantů, Židů, katoliček nebo buddhistek. Ti to však, na rozdíl od ní, nedávají najevo. Ve škole postavené na vzdělávání v demokratických a sekulárních principech nikoho víra nemá co dělat.
Je něco jiného představit dětem všechna světová náboženství v rámci výuky. Nic nenamítám proti zpestření výuky. Během hodin společenských věd třeba na druhém stupni základní školy se mohou naplánovat exkurze nebo pozvat zástupci místních náboženských organizací k debatě. Dětem se vysvětlí rozdíly mezi náboženstvími, zvyky, obřady, jak se chovat v kostele, synagoze, mešitě, jak podle koho vznikl svět… Samozřejmě, to patří k základům.
Jinak ale má být škola oproštěna od jakýchkoli náboženských vlivů - takže žádné kříže, jarmulky, ale také žádný šátek, žádné halal, žádná šaría... Buď a nebo, paní učitelce se to nelíbí? Nechť jde učit tam, kde to, co vyznává a čeho se nechce vzdát ani ve třídě plné dětí, bude žádoucí. Ve státem financované škole pro to místo není. Sbohem!
