Většina dětí si u zápisu do školy neumí zavázat tkaničky, některé neumí zapnout ani knoflíky u košile. Často děti nikdy nevyzkoušely připravit si pití nebo namazat rohlík či chleba. Neumí ani vyslovovat nebo souvisle mluvit... Ale umí na tabletu!
Při poslechu některých rodičů mě jímá hrůza. „Na co zavazovat tkaničky, má boty na sucháč a crocsy na přezutí, v životě jsou důležitější věci než tkaničky, já zavazování nesnáším celý život!“ „Je to přežitek chtít něco takového u zápisu, až to jednou bude potřebovat, tak se to naučí!“ „Knoflíky? Můj syn z nich má fobii…“ „Přece si sám nebude krájet nebo mazat chleba máslem, ještě se pořeže?“ „Je sice už ve třetí třídě, ale čaj mu vařím já, ještě by se opařil…“ „Ale s tabletem nebo počítačem, to umí, šikula!“
No, počítám, že jediné, co umí, je mastit počítačové hry, to je jediné, čím cvičí jemnou motoriku. Ale jestli to znamená, že s počítačem umí, to nechám na posouzení jiným.
Za nás boty se suchým zipem nebyly a tkaničky si uměl zavázat úplně každý. Stejně jako si uměl úplně každý zapnout knoflíky u košile. A kupodivu nikdo netrpěl žádnou fobií, že tyto činnosti musí dělat. Stejně tak si každý uměl dojít na záchod, umýt ruce, najíst – a kupodivu uměl při obědě používat lžíci, vidličku i nůž! Chleba se prodával jen vcelku a nakrájet se musel, a vařit vodu na čaj jsme museli, světe, div se, na sporáku! Babička mi dokonce neváhala půjčit škrabku na brambory ještě v době mého předškolního věku, a mýt nebo utírat nádobí bylo samozřejmostí. Všechny děti jsme to zvládly a jasně, že se karamboly stávaly, ale naučili nás i jak po sobě onen svinčík uklidit, utřít či zamést…
Dnešní děti k tomu rodiče z preventivních důvodů raději ani nepustí. Ještě se pořeže! Cože, kladívko, pilka, šroubovák nebo snad si hrát v dílně či garáži?! Té špíny a prachu! Pozor, astma! Šít, vyšívat nebo plést? Vždyť se píchne do prstu nebo do oka! Vytírat hadrem v kuchyni nebo umýt koupelnu? Ne, vždyť máš alergii a těch bacilů! Raději si sedni do obýváku k tomu tabletu. Nechceš donést pití? Nemáš hlad? Něco ti připravím, ano? Musíš se přece napapat než vyrazíme autem na ten kroužek angličtiny!
