„Chci ten samsung, ale bez toho tarifu, to je na nic. Fotr je škrt a bude řvát kvůli tý trojce z dějáku.“ „To mi povídej, to mám doma furt. Bez netu je to ale nuda, si ani neškrtneš…“ „A pak ten tábor, prej tam není ani signál, no takovou nudu nepřežiju…“ Pokračování rozhovoru naštěstí ukončil příjezd trolejbusu. Pomoc!!!!
Za mého mládí jsme šli s našima za vysvědčení na zmrzlinový pohár a pokračovali na dva týdny na tábor, abychom plynule přejeli k prarodičům, případně na nějakou společnou dovolenou a pak zase hajdá k babičkám, tetičkám či jiným známým. V jakékoli mé vzpomínce ale nefiguruje slovo nuda. Vždycky to byly super prázdniny a moc ráda na ten čas vzpomínám.
Dneska je to jinak. Děcka dostanou za vysvědčení chytré telefony, ajfouny, ajpody, noťasy, tablety, nintenda a kdo ví, co ještě, ale stejně se nudí. Jediný rozptyl je PŘIPOJENÍ. Nedej, aby někde nebyl signál. Aby snad nešel Facebook, twitter nebo icq. Nebýt online????
Jak říkala známá, co má dva kluky: „Už aby bylo po prázdninách, to se alespoň tolik nenudí, ale o prázdninách? Barák mají plný věcí a stejně jsou znudění k smrti. Chtěli trampolínu, mají ji na zahradě, a co myslíš? Zeje prázdnotou. Chtěli basketbalový koš a upravit terén. Víš, co to stálo? A míč leží v garáži. Chtěli kolečkové brusle a myslíš, že na ně vyrazí? Jedině, když je sama vytáhnu. Ale jinak? Jakmile odejdu do práce, leží jen u počítače nebo u televize a nudí se k smrti. Vzít kolo a jet na třešně? Zajet si zahrát fotbal? Jít na plavečák? Chtěla jsem jim zaplatit příměstské tábory a oni, že je to nuda. Chtěla jsem je poslat na tábor do hor – „ale mami, to přece nemyslíš vážně?“ Oni se mnou ani na dovolenou k moři nechtějí jet, protože není jistota, že bude v Řecku internet... Já v jejich věku. Vždyť když jsem byla jen o dva roky starší než Tomáš, tak jsem dělala vedoucí na táboře, jak ráda ti na to vzpomínám. Já se ti holka bojím, že snad je ani holky nebudou zajímat. Oni se na to podívají na internetu, tam to budou mít z první ruky, nebudou se muset ani snažit, aby to viděli v reálu… Já si ti někdy myslím, že ten internet je jako prokletí…“
Jo jo, sice jsme nedostávali za vysvědčení všechny tyhle elektronické hejblata a jiné zbytečnosti a informace mohli hledat leda v encyklopedii, ale neměli jsme to ale krásné mládí? A těch zážitků! Kdo by rád nevzpomněl na táborová dobrodružství a jiné prázdninové vylomeniny, co? :)
