Ráno se probouzíme až kolem 7:00. Dnes nás čeká jen cca 2h pochod na Thorung Phedi /4 540 m.n.m./ - poslední vesnice před sedlem Thorung La. Sedáme na snídani, balíme věci a vyrážíme. Za cca 10 min dorážíme do Yak Kharky. No - myslím, že kdybychom včera pokračovali - nějaké to místo bychom našli, ale to už je teď jedno. Je tam několik poměrně velkých hotelů. Vesnicí jen procházíme a pokračujeme v cestě. Jak slunce začíná svítit, začíná se oteplovat, ale i tak je dost zima. Další vesnice na cestě je Letdar. Vím, že pár lidí, co šli naši trasu, došli místo Yak Kharky až tam, ale myslím, že to není třeba. Stejně většina lidí přespí v Thorung Phedi a to je od Letdaru jen hodina cesty a navíc jsou tam jen 2 lodže. Můžete tam také doplnit vodu v safe water drinking station. Děláme pár fotek, počasí je jako každý den perfektní. Pokračujeme dále, až dojdeme na rozcestí. Jedna cesta vede doleva dolů přes most a potom po druhé straně koryta řeky až do Thorung Phedi. Druhá cesta pokračuje rovně a dolů, tam se musí překročit takový malý most a poté zase vyšplhat na druhou stranu k jedné malé restauraci, kde se ale obě cesty spojují. Záleží na vás, která se vám více líbí. My jsme šli tou první. Když jsme dorazili do té hospody, opět tam prodávala nějaká paní jablka. Nyní již 50 NPR za jablko - hodně předražené, ale zase chápu, že to sem někdo musí vynést. Tak zase jedno dáváme. Kolem nás je spousta Číňanů, kteří zde pobíhají a fotí svými cca 200 000 Kč fotoaparáty s metrovými teleobjektivy. Je fakt, že pohledy zpět směrem na Yak Kharku jsou opět krásné. Chvíli jsme odpočinuli a pokračujeme dále. Asi po 40 minutách jsme v Thorung Phedi. Bolí mě hlava jak střep.
Pohled při sestupu z Thorung LaKim Štěpánková
Ubytováváme se napravo v jedné z největších lodží - Thorung Base Camp Lodge. Pán nás vede do našeho obydlí. Vcházíme do pokoje a ihned se mi vybavuje výjev z mého mládí, kdy babička s dědou chovali ve svém chlívku prasata. Tak, tak přesně to vypadá, jen místo prasat jsou tam dvě postele. Jednoznačně nejhorší pokoj, ve kterém jsme na treku bydleli. Přišli jsme opět o něco déle, tak nevím, jestli lepší pokoje byly již rozebrány, ale všechny vypadaly zvenku stejně. Tak doporučuji zkusit jinou lodž. Jak jsme dorazili, na hodinu jsem si lehnul a spal. Poté už hlava nebolela, tak dobrý. Šli jsme na oběd. Je tam taková dvoupatrová jídelna, kde jsou všichni a kde je teplo. Duní tam nějaký rapp, za barem stojí Nepálec s dredy, připadám si skoro jak v Alpách na U rampě...:-) Odpoledne trávíme čtením, hraním dámy a povídáním. Také jsme zavolali domů - 200 NPR / minutu.
Musím říct, že vzhledem k mým obtížím mám trochu obavy před zítřejším - posledním - výstupem. Dohodli jsme se s Kimíčkem, že kdyby mi bylo špatně, tak se vrátíme. Naštěstí je na cestě několik stanovišť, kde čekají Nepálci s koníkama a když je někomu blbě z výšky, tak ho svezou dolů. Pár takových jsme viděli z Manangu - ale ty svážely dolů vrtulníky a k tomu dojít rozhodně nechci. Nevím, jestli jsem to už psal, ale prý když u sebe nemáte 2 000 USD v cash, nebo nějakého ručitele v Kathmandu, vrtulník pro vás nepřiletí - ale nikde jsem to neověřoval. My si ty 2 000 USD radši s sebou vzali. Myslím, že pro aklimatizaci jsme udělali hodně - už od Besi Saharu jsme stoupali max o 500 m za den, měli jsme aklimatizační den v Manangu, 3 noci nad 4 000 m.n.m., výlet na Tilicho, dnes noc v 4 500 m.n.m.. Tak uvidíme, bohužel někdo se aklimatizuje velmi špatně - a tak nějak tuším, že to jsem já. Kimíček je úplně v pohodě, tak to jsem rád. Dáváme večeři a jdeme spát. Cestou musíme ještě zaplatit - zítra se totiž vyráží brzy ráno a většina lidí snídani už nemá. Také jsme požádali o deky, ty jsme dostali ve stavu, který vám asi ani nebudu popisovat, ale když je v pokoji pod nulou, jste rádi za vše. Hodně lidí vyráží na sedlo třeba ve 3 h ráno, což mi přijde absurdní. Ideální je vyrazit tak kolem 5 - 6 ráno. Zalezeme do spacáku, na sobě mám většinu svých vrstev a na spacáku ještě tu odpornou deku. Bohužel většinu noci jsem skoro nespal. Cca od 3 000 m.n.m. výš jsem se každou noc alespoň 1x probudil a lapal jsem po dechu. Není to, že by se člověk dusil, ale jak usne a sníží dechovou frekvenci, tak díky nízkému procentu kyslíku ve vzduchu ho má člověk pak relativní nedostatek. Tak se musíte vícekrát nadechnout a pak to většinou jde a usnete. V Thorung Phedi to tak ale nebylo. Nedokázal jsem pořádně usnout, prostě kdykoliv jsem klimbnul, probudil mě ten pocit nedostatku vzduchu. Nakonec jsem krátce usnul až nad ránem. Co jsme se takhle bavili s ostatními trekaři - měli to většinou podobné.
Ráno jsme měli budík na 4:30, nicméně Kimi také nemohla usnout, tak když to zazvonilo, moc vstát jsme nebyli schopni, takže jsme vstávali až v 5:30 a musím říct, že jsem za to byl rád. Vyrazili jsme něco málo před 6:00. Řekl bych, že je to lepší, protože už je malinko vidět a začíná se pomalu oteplovat. Když vyrazíte ve 4 ráno - je tma jako v pr... a hrozná kosa. Jen pro ilustraci - voda v našem pokoji nám zčásti zamrzla během noci. Takhle jsme sice čelovky měli, ale za 15 min chůze nebyly již potřeba. Hned jak jsme vyrazili - potkali jsme Petra a Danielu a tu Rusku z Yak Kharky, tak jsme byli rádi, že nevyrážíme sami takhle "pozdě". První co vás čeká, je hodně ostrý výstup do Thorung High View Campu /4850 m.n.m./ Podobný jako na Ghyaru, možná ještě trochu horší. Za cca hodinu jste tam. Celou cestu se šlo docela dobře, ale na High Campu mi už bylo fakt blbě. Tak jsme si zkusili sednout na 30 min, trochu se to zlepšilo, tak jsme pokračovali. Jak jsme šli dál a dál, začal jsem si uvědomovat, že to asi nepůjde. Nejde ani o ten terén, ten po výstupu na High Camp je v pohodě, ale jde o tu výšku.
Hrozně mě bolela hlava, bylo mi na zvracení, hodně se mi motala hlava, nebyl jsem si jistý krokem, takže jsem se jen stěží vyškrábal do posledního teashopu něco přes 5 000 m.n.m. před přechodem sedla a tam už jsem jen seděl a měl motáka jak blázen. No bylo rozhodnuto, dál jít by už bylo nebezpečné. Vzal jsem si tabletu Diamoxu /diuretikum, které se doporučuje při potížích/, poté se to mírně zlepšilo. Sledoval jsem si tepovku a dech a bylo to mírně lepší. Na Thorung La je to asi hodina a půl pěsky, takže jsem se rozhodnul, že si koně vezmu, ale nechám se odvést na to sedlo a pak rychle sestoupám místo návratu do Thorung Phedi. Musím se také přiznat, že představa další noci v tom chlívku byla velká motivace. Každopádně to není rozhodnutí doporučení-hodné, ale přeci - nejsme co se týká medicíny laici a hlavě máme s sebou lékárnu velmi nadstandardně vybavenou léky, kortikoidy atd. Kimi tedy objednává u jednoho toho Nepálce koně, na jednoho dáváme naše bágly, na druhého jsem si sedl já. Kimi nejdřív, že vyrazí nalehko a dojde tam, ale nakonec pro případ, kdybych se zhoršil, jela se mnou. Bylo mi líto, že jsem jí to takhle pokazil, ale prostě dál to už nešlo. Bylo mi furt dost špatně a celou cestu jsem se kontroloval, jestli to neotočit. Naštěstí to nebylo třeba a asi po 45 min jsme dorazili na vrchol sedla. Je tam taková chajda, kde si můžete koupit čaj a nějaké sušenky, ale my jsme se tam samozřejmě moc nezdržovali.
Kimíček udělala pár fotek a začali jsme rychle sestupovat. Za ten převoz chtěl chlapík 6 000 NPR, ale rád jsem mu to dal. Jak jsme klesali a klesali, začalo se to trochu lepšit. Jak přejdete sedlo - objeví se před vámi ohromné údolí, které je úplně jiné, než před sedlem. Vypadá to jako překrásná měsíční krajina, skoro žádné stromy, jen kamení a hory a tyčící se osmitisícovka - Dhaulagiri. Klesání je dost náročné - musíte sestoupat 1 600 m.n.m. Asi po 2-3 hodinách docházíme do malé vesničky na cestě a dáváme polévku. Mám furt žaludek na vodě, takže jsem si dal jen pár lžic a čaj. Doplňujeme vodu a vyrážíme do Muktinathu /3 800 m.n.m./. Přicházíme tam tak za další hodinu a půl. Tam už je mi lépe, hledáme ubytování a zkoušíme jednu lodž za druhou - všude plno..:-) No už chápu, proč chodí tak brzy. Pokračovali jsme dál do centra města. Zastavili jsme u jednoho velkého hotelu - naproti dalšímu stanovišti ACAP, jméno si bohužel už nepamatuji. Pokojů měli několik a dokonce i s koupelnou. 4 dny jsme neměli sprchu, tak to bereme všema deseti. Pokoj je opravdu moc hezký, západní záchod, teplá sprcha. Super. Provedli jsme tedy důkladnou očistu těla a já pak zalehnul na hodinu. Když jsem se probudil - bylo mi už dobře a upřímně - byl jsem moc rád, že už nikam takhle vysoko nejdeme. Oblékli jsme se, že půjdeme na večeři. Vyjdeme ze dveří a koho nepotkáme - Petra a Danielu..:-) Tak jdeme na večeři spolu. Pak se k nám ještě připojil jeden slovenský pár. Jsou to ti, co spali na Tilicho Base Campu v tom stanu. Byl to moc příjemný večer, mně bylo už dobře, dali jsme si opět jačí steak, nicméně ten v Manangu byl mnohem lepší. Kolem 22:00 jsme to zabalili a šli spát. Dnešní den byl určitě ten nejnáročnější na celém treku. Pokud vám nevadí nadmořská výška jako mně, tak ten výstup kromě počátečního krpálu do High Campu není nějak obtížný, mnohem obtížnější je ten sestup. Zítra nás čeká přesun do Jomsonu. Uléháme a spíme celou noc jak mrtví.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Yak_Kharka_-_Thorung_Phedi_-_Thorung_La_-_Muktinath/
