Ráno jsme opět vstávali v 6:00 a při snídani jsme studovali cestu. Zatím jsme drželi harmonogram dle LP. Dnešní trek by však dle LP měl trvat 6 hodin a 45 minut. Nechápu proč ti Einsteinové z LP tohle dali do jednoho dne. No, řekli jsme si, že uvidíme. Když tak si to rozdělíme. Vyrážíme hned po snídani, cena cca 4 000 NPR - byl tam ten international call za asi 400 NPR. Hned za městem je krásný pohled na osvětlené hory od vycházejícího slunce. První město, které bychom měli potkat je Karte asi hodinu a 30 minut. Cesta je příjemná, bez žádného šplhání. Užíváme si pohledy na hory a fotíme. Asi za hodinu a půl přicházíme do vesnice, nicméně nápis Karte jsem nikde neviděl. Je tam další rozcestí - krásná široká cesta rovně, nebo přejít most a pokračovat po druhém břehu. V LP je popisována druhá varianta, takže přecházíme. No - to jsme si dali. Šplháme někam do výšin a mezitím pozorujeme, jak všichni ostatní jdou po té krásné cestě na druhé straně..:-) No zpátky už nepůjdeme. Asi po hodině se obě cesty opět spojují a my přicházíme konečně do další vesnice. No koukáme - a my jsme už v Dharapani. Takže ta minulá vesnice Karte byla. Doporučení - nepřekračovat most...:-)
Mani wallKim Štěpánková
V Dharapani jsme dali tyčinku a odpočinuli si. Mezitím jsme potkali opět jeden francouzský pár, který s námi bydlel v Ghermu. Říkali nám, že nejlepší je přespat v Danaque. Do Chame je to prý ostré stoupání a je to hrozně daleko. Koukli jsme do LP a tam také píšou, že v Danaque je spousta lodží a všeobecně, že je lepší přespat tam, než třeba v dalších vesnicích. Po chvíli opět vyrážíme do další vesnice - Bagharchhap. Cesta je docela příjemná. Asi za 45 minut jsme tam. Opět začíná mírně poprchávat, tak jsme zašli na polévku. Tam jsme potkali skupinu Švýcarů s šerpama, tak jsme pěkně popovídali. Šerpíci nám dali nějaké rady ohledně treku na Tilicho lake, kam plánujeme jít, tak super.
No počasí se dosti horšilo, pršelo a bylo docela zima, takže jsme rozhodli, že přespíme v Danaque (2210 m.n.m.) Nasazujeme pláštěnky a vyrážíme, naštěstí za 30 minut jsme tam. Danaque je relativně delší vesnice, má dvě části, my jsme hledali hotel už hned na začátku. Kousek od vstupu do vesnice vlevo naproti safe drinking water station je Hotel Tibetan. Zdál se nám docela ok, tak jsme se tam ubytovali. Musím říct, že to byla jedna z nejlepších lodží na treku. Vše ve dřevě, konečně západní záchod, teplá sprcha, prostě pohoda. Měli jsme docela čas, tak jsme se šli kousek projít. Ve vesnici je hezká dlouhá Mani wall. Je to modlitební stěna s otočnými bubínky. Vždy ji musíte obcházet zleva a otočit všemi válečky a přitom říkat motlitbu a přání. Je to součást všech větších vesnic na treku. Večer jsme zkusili k večeři mo-mo. Jsou to knedlíčky plněné masem. Jsou buď smažené nebo udělané v páře. My jsme zkusili smažené a nic moc. Ale poté dále na treku ty v páře byly moc dobré. Večer jsme prohodili pár slov s jedním anglickým párem a pak s několika Izraelci, nastudovali jsme další trasu a šli spát. Bylo už cítit, že jsme výše - večer byla zima.
Ráno jsme vstávali v 6:00, dali jsme si snídani, doplnili vodu v safe drinking water station, 40 NPR / litr, a vyrazili jsme. Obecně v Himalájích na treku se vyplatí vstávat brzy a brzy vyrážet. V říjnu je dopoledne povětšinou azuro a krásné počasí, odpoledne je mírná oblačnost a po přechodu pasu Thorung La od 11:00 začíná hrozně foukat vítr. Dnes nás čeká hned na začátek dvě hodiny ostrého stoupání, tak jsme zvědaví. Cestou kolem Mani wall je asi 10 nepálských dětí, běhají kolem nás, natahují ruce a volají "čoklit, čoklit". Pár turistů se u nich zastavuje, jsou vybavení barevnými balónky a děti jsou z toho na větvi... Další jim dali nějaké propisky. Obecně se doporučuje nedávat dětem ani peníze ani jídlo - podporovali bychom je v tomto "žebrání". Proto hodně turistů jim dávají spíše něco pro radost. Cestou potkáváme mraky turistů. Zdá se, že všichni přespali v Danaque a do Chame nikdo nešel - je to jen rozumné. Potkáváme spoustu známých tváří z předešlých lodží, tak s nimi prohodíme pár slov.
Pak už to začíná. V LP píšou "switchbacks" a "steep climbing" a je to tak. Šplháte do vesnice Thanchowk /2720 n.m.n./. Cestou míjíte ještě jednu menší vesnici - Timang - tam dorazíte cca po hodině a je tam krásný výhled na okolní hory. Vidíte krásné hory s vrcholem - zřejmě Manaslu. Jsou tam i nějaké restaurace, takže si můžete dát svačinu. Z Danaque do Thanchowk je to tak 2 a něco hodin chůze. Opět je to trochu větší vesnice, kterou můžete zvolit na odpočinek. Oproti ostatním má uprostřed kamenný chodník. Chvíli odpočineme na odpočívadle pro šerpy a vyrážíme, chceme dojít až do vesnice Koto a tam si něco dát. Cestou napravo je krásný pohled - vidíte takové jako náhorní plošiny a na nich se pase dobytek, vedle cesty jsme viděli také na stromech 2 opice..:-) na opice dost vysoko..:-) Do další vesnice - Koto - je to tak 35 min dle LP. Začínáte nejdříve sestupem, poté přejdete přes visutý most a následuje tak 20 min opět ostrého stoupání. Konečně jsme tam. Koukáme, kde si dát oběd. Na oko vybíráme jednu restauraci a vcházíme dovnitř. Co nevidíme - nikdo nikde a sedí tam pouze ten anglický pár, co jsme se s nimi bavili v hotelu v Danaqu. Tak si přisedáme, objednáváme čaj a nějaké polévky a potom asi hodinu povídáme. Tak zhruba trvalo, než nám připravili jídlo..:-) Je to zajímavý pár, cestují už několikátý měsíc, jsou to nějací studenti. Vždycky mě zajímalo, kde tyhle lidi na to cestování berou peníze, protože takových párů jsme na našem treku potkali spousty. No oni poté vyráží, tak se loučíme.
Po jídle bohužel opět začíná mírně pršet - nicméně ex post to byl poslední den na treku, kdy odpoledne pršelo. Tak opět vybalujeme pláštěnky a vyrážíme. Cestou je ještě kontrolní stanoviště ACAP - takže musíte ukázat opět váš ACAP permit a oni vám ho potvrdí. Dál už je jen velká vesnice Chame /2710 m.n.m./. Cesta je prakticky rovinatá, jsme tam za půl hodiny. V Chame vás uvítá velká brána na začátku vesnice opět - s modlitebními mlýnky. Pořídíte tam prakticky vše, od internetu, přes international calls, laundry service atd. atd. Dle LP vybíráme hotel - New Tibet Hotel - hned u řeky, je prý odtud nejlepší ranní výhled na okolní hory. Vidíte mimo jiné Annapurnu II a IV. Vesnice je opravdu dlouhá a hned na začátku je taková tabule, kde je mapa s vyznačenými hlavními hotely. Ten náš je až na konci vesnice, poté co přejdete řeku. Je to výhodné, protože začátek další trasy začíná přesně na tomto konci vesnice. Vcházíme do hotelu, ubytováváme se, opět - himalájský standard. Hot shower opět nebyla. Poté vidíme, jak se náš hotel rychle zaplňuje - jo holt když je něco LP recommended, tak jsou tam všichni. Vyrážíme na večeři. Je tam kolem kamen už vyskládaných asi 20 Izraelců. Tak sedáme vedle k jednomu novozélandskému páru, chvíli s nimi povídáme. Zase, cestují už několikátý měsíc. Dali výpověď z práce, rok cestují a pak se vrací. Zajímavé. Chtěl bych vědět, co by na to říkali u nás v práci..:-) Dáváme si zase nějaké vegetariánské jídlo s rýží a čaj. Poté si přisedá jeden pár kousek od nás. Pokračujeme v popíjení čaje a nasávání tepla od kamen a co neslyšíme - čeština. Njn - Češi. My už jsme se chystali spát, tak jsme jen pozdravili a šli na kutě. Zítra nás čeká Upper Pisang /3310 m.n.m./.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Tal_-_Danaque_-_Chame/
