Vstáváme opět něco po šesté. Po snídani hned batohy na záda a vyrážíme. Dnešní cíl je vesnice Upper Pisang /3310 m.n.m./ Hned kousek od hotelu je brána, která označuje konec vesnice. Před ní jsou krásné barevné nápisy namalované na kamenech. Děláme pár fotek a vyrážíme. Cesta je docela dobrá, stále mírné stoupání. Kolem už vykukují opravdové Himaláje, krásné bílé vrcholky hor. Další vesnicí byl Bhratang, došli jsme tam asi za hodinu 45 minut. Standardní vesnice, jen jsme chvíli dáchli a pokračujeme. Den za dnem se nám jde lépe a lépe, ale nejsme ještě tak vysoko. Je tam už dost trekařů. Zastavujeme v jedné opuštěné vesnici - Khampa - kde nějaká paní prodávala jablka - rostou tady v těch 3 000 m.n.m.. Chtěla 20 NPR za jedno. Ochutnali jsme je a opravdu moc dobrá. Pokračujeme dále a výše. Přicházíme k mostu, o kterém v LP píšou, že nesmíme přejít. Chvíli pozorujeme ostatní a všichni včetně šerpů jdou přes most. Taky cesta po pravém břehu proti proudu nevypadá zrovna využívaně. Tak jdeme s davem, míjíme památník nějakého Japonce, který tam zahynul pod lavinou a pokračujeme dále. Z této strany hory vidíme tu protější cestu popisovanou v LP, pracují na ní nějací dělníci - asi ji rozšiřují, tak třeba příští rok už půjdete napravo.
Pohled na Annapurny z Ghyaruneznámý Španěl..
Pokračujeme v cestě a před námi se začíná objevovat Swarga Dwar (Gateway to Heaven). Je to ohromná hora, která je velmi hladká a zatáčí podél řeky doleva. Vypadá to opravdu monumentálně, jako kdyby tu horu udělali soustruhem. Fotíme a pokračujeme v cestě. Přicházíme do vesnice Dhukur Pokhari /3 200 m.n.m./ a dáváme oběd. Opět potkáváme starší německý pár, který jsme už několikrát na cestě zdravili a partu mladých Španělů. V klidu odpočíváme a užíváme sluníčka. Najednou se ozve silné zahřmění, tak koukáme, co se děje a najednou vidíme, jak se utrhla kameninová lavina na Swarga Dwar. Pokud kouknete na fotky, uvidíte takový rozmázlý oblak v levém horním rohu, tak to je ono. Lépe to nešlo - bylo to daleko. Po obědě opět vyrážíme. Vedou odtud dvě cesty - jedna do Upper Pisangu, která je těžší, ale má mnohem lepší výhledy na hory nebo kratší rovinatá do Lower Pisangu. Záleží kudy plánujete jít dále do Manangu. Z Lower Pisangu je to asi 3 hodiny po rovině a jste tam, ale nic moc nevidíte, jelikož Annapurny jsou na levé straně, po které půjdete. Naopak z Upper Pisangu musíte pak pokračovat přes Ngawal a je to popisováno jako dosti obtížné šplhání, ale zase s úžasnými výhledy na hory. Samozřejmě my volíme Upper Pisang, jsme tu přeci kvůli těm horám. Až vyjdete z Dhukur Pokhari - vede odtud široká cesta do Lower Pissangu tak tu nebrat. Hned vedle napravo vidíte menší pěšinu vedoucí do Upper Pisangu. Musíte se na ni napojit hned na konci vesnice, protože potom už se obě cesty dosti rozcházejí. My samozřejmě užívali krásných pohledů a šli jsme tou první. Když jsme si to uvědomili, zeptali jsme se procházejícího šerpy, jak se dostat do Upper Pisangu. Tak říkal ať jdeme s ním, že nám ukáže. Pokračujeme dál a dál. Najednou nám ukázal, že tady doprava přes most a pak nahoru. No - byla to taková malá pěšinka a most jsem uviděl, až když jsem sešel o něco níže. Jít tam sám, tak to určitě přejdu.
Přesli jsme jsme tedy takový dřevěný most, pak kousek vyšplhali a napojili se na tu pravou správnou cestu. Pak už jen asi půl hodiny a viděli jsme Upper Pisang. Je to vesnice uložená v ostrém kopci. Když jsme tam dorazili, Kimíček našla nějaký hotel v LP, který jsme se snažili najít. Jelikož vesnice je opravdu v příkrém kopci, šplháme nahoru mezi staveními a hledáme ten hotel. Problém je, že nevíte kudy vlastně jít, je tam několik stejných cest a vy nevíte, která je ta hlavní. Takže spíš tak podle intuice furt nahoru. Došli jsme k Tilicho hotel, vypadal docela hezky a nově - tam nám řekli, že mají poslední pokoj a prej nic moc. Tak jsme zkusili šplhat ještě výš. Viděl jsem na konci vesnice pagodu a vedle ní hezké stavení, tak si říkám super - nějaký nový hotel. Tak se tam vydrápeme a já se jdu zeptat, jestli mají volný pokoj. Bylo mi divné, že tam nikde není žádný nápis. Tak se ptám chlapíka, co tam postával a on říká, že to není hotel, že tam bydlí jen mniši..:-) no tak zase hezky dolů. Vracíme se do Tilicho hotel a bereme ten pokoj. Nakonec byl docela ok, jen - tak studenou sprchu jsem v životě nezažil, hrůza. Po sprše jdeme na večeři a kdo tam nesedí - ten anglický pár z Danaque. Tak jsme si k nim přisedli a prokecali celý večer. Bylo to fajn. Šli jsme spát až kolem 22:00, což je na Himaláje dost pozdě. Zítra směr Manang /3 540 m.n.m./
Vstávání opět kolem 6:00, rychlá snídaně a vyrážíme. Čeká nás dnes náročný den. Dokonce přemýšlíme, jestli nepřespat v Ngawalu - uvidíme, jak to bude časově a jak budeme unavení. Ráno je pěkná kosa. Už žádné kraťasy, pěkně kalhoty, bunda a rukavice, ale stačí chvíli počkat na slunce a je to ok. Jdeme po krásné cestě prakticky po rovině a užíváme si výhled na Annapurny nalevo. Je to opravdu krása. Cca po hodině chůze přicházíme k opuštěné Mani wall a vedle ní se pase dobytek. Je odtud moc hezký pohled na hory, tak fotíme. Už ne moc hezký pohled je na druhou stranu. Před námi je velká hora a na vrcholku město. Bohužel zjišťujeme, že je to Ghyaru /3670 m.n.m./ a tam míříme. No radši dáme snickers a vyrážíme. Je to hodinový výstup a musím říct, že jsem toho měl plný brejle. No naštěstí jsme tam dofuňeli a když jsme se vydýchali a otočili se, byli jsme rádi za ten výstup. Bylo to neskutečně krásný pohled. Vidíte celý ten ohromný masiv těch bílých hor, azurové nebe, prostě krása. Rozhodně toto místo hodnotím jako č. 2 na celém našem treku, takže pokud sem vyrazíte, Ghyaru nesmíte vynechat.
Po krátkém občerstvení zase vyrážíme, terén je již přívětivější. Jde se prakticky po vrstevnicích. Opět se vám ukazují nádherné pohledy do údolí. Jdeme asi přes hodinu a půl a přicházíme do Ngawalu /3 660 m.n.m./ Je něco kolem 13:00 a zdá se nám moc brzy, abychom to zde zabalili, tak jen dáváme malý oběd. Opět tam potkáváme ten starší německý pár a pár Poláků. Hned vedle stolu nám roste marihuana..:-) Musím říct, že mi začalo být trochu nevolno a začala mě bolet hlava. Napil jsem se, dal si oběd a bylo to zase dobrý, tak snad nezačíná high altitude sickness. Po obědě jsme vyrazili. Čeká nás další 2-3 hodiny sestupu. Je zajímavé tudy jít, je tam už taková ta horská flóra. Bylo to ale dost unavující. Po dvou hodinách přicházíme do vesnice Mungji - je tam jen pár chalup, dáváme si nějaký speciální džus, co tam dělaj a zase vyrážíme. Říkáme si, že asi přespíme ve vesnici Bragha - 30 min. od Manangu. Když jsme tam došli - bylo asi 17:15. Koukli jsme na sebe a řekli si, že to už dáme. Slunce zapadá kolem 18:00. Kolem té hodiny jsme tam také dorazili. Konečně. Zkoušíme Yak Hotel - plný..:-/ tak pokračujeme do dalšího - myslím Tilicho hotel a tam už se chytáme. Je to poměrně velký hotel ale opět - himalájský standard. Dáváme sprchu, večeři a usínáme kolem 20:00 úplně mrtví. Naštěstí zítra je aklimatizační a odpočinkový den v Manangu
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Chame_-_Upper_Pisang_-_Manang/
