Ráno jsme vstávali kolem 8:00. Chtěli jsme ještě stihnout nějaké koupání v moři před odjezdem. Zašli jme na snídani do restošky hned vedle hotelu. Dali jsme nějakou omeletku a kafe, docela to ušlo. Pak jsme se vrátili na hotel, já dopisoval blog a Kimíčkovi se ven už moc nechtělo. Takže jsme relaxovali a psychicky se připravovali na cestu. V poledne jsme vyklidili pokoj - mimochodem je super, že check out je tady všude až ve 12 a ne v 10 jak v ČR, takže toho plně využíváme..:-) nechali jsme si bágly na recepci a šli jsme na obídek. Dáváme dary moře, zeleninu a rýži - vše ok. V 12:45 bereme tágo a jedeme na vlakové nádraží. Je to taková malá budova s dvěma kolejištěma - no do Nha Trangu se spíše létá..:-) Co mě zaujalo je, že prodavači vstupenek drží polední dvou-hodinovou siestu...:-) takže se nedoporučuje cestovat od 11:30 do 13:30..:-) :-) byli tam s náma nějací Amíci, tak nakonec nějakou tu prodavačku vzbudili a lístky dostali...:-) Docela sranda..:-) Nám lístky zajistila recepční hotelu.
lůžkový vůz, patro 2
Čekáme a asi 10 minut před příjezdem se dereme na nástupiště. Jsou tam spousty lidí - zajímavé je, že ti, co jdou někoho doprovodit platí 2000 VND ..:-) Vlak přijíždí včas, máme vagón č. 9 - lůžkový, horní patro. Kupé najdeme bez obtíží, v dolním patře - level 1, jsou už nějací Vietnamci. Level 2 jsme museli vzít, jelikož level 1 už byl vyprodaný. Trochu jsem doufal, že až mě chlapík uvidí, ještě rád mi přenechá dolní postel, ale bohužel. Chlapík byl nějaký stařší voják - asi Vietkongu a byl zvyklý, že na něj shora padají závrtné pumy, takže jeden obtloustlý Evropan nad ním ho nemohl rozházet...:-) :-)Takže se soukáme nahoru, batohy hážeme k nohám na posteli a uléháme. Bylo to celkem ok, kupé relativně čisté, klimatizované.
video : http://www.youtube.com/watch?v=KpszxlkurGg
Asi dvě hoďky jsme jen tak polehávali. Každou chvíli projel po chodbě nějakej prodavač čehokoliv, hlavně jídla a zeptal se jestli nechceme..:-) Pak přišla průvodčí a chtěla jízdenky. Kimíček začala hledat a nějak je nemohla najít. Věděla, že jsem jí je dával, takže nemohla použít klasickou větu "ty lístky musíš mít určitě Ty...:-)" Už jsem se těšil na vítězství, který si schovám na horší časy..:-), žolíka..:-), že ztratila jízdenky - mimochodem každá za 550 000 VND. Průvodčí se zeptala kam jedeme, Kimi řekla, že do Hué. Poté odešla k dalšímu kupé. Kimi mezitím k mé smůle lístky našla, průvodčí se ale už neukázala..:-) tak jsme mohli jet na černocha..., ale asi by byla tlačenice na naše lehátka. Asi za další hoďku jízdy ten Vietnamec pod mojí postelí vystoupil a nikdo ho nevystřídal. Tak jsme se tam hned s Kimíkem nasáčkovali, vytáhli netbook a jeli jeden film za druhým - byla tam normálně zástrčka do elektriky, takže pohoda. Pak přišel zase druhej průvodčí, jestli chceme večeři. Řekli jsme, že jo - stálo to 35 000 VND za osobu. Kolem 18:00 to přinesl - no nic moc, spíš to bylo hnusný, nějaká rýže s masem..:-) :-) S Kimi jsme si dali ještě na dojížďku Banh Gio - takovej polosliz s masem zabalený v banánovém listu. No taky nic moc..:-) Chvíli jsme koukali z okna na krajinky - všude samá rýžová políčka a malé vesničky a hrozný bordel kolem trati, ale bylo to zajímavý..:-)
video : http://www.youtube.com/watch?v=WYzAg8yI0EE&NR=1
Kolem 22:00 přistoupila na náš level 1 nějaká holčina a my museli vyklidit pozice. Pak už jsme jen tak polehávali a čekali, až vlak přijede. Mimochodem celou cestu lilo jako z konve. Do Hué jsme měli dorazit něco před půlnoci. Jelikož jsme ale něco před půlnocí byli v Da Nangu, bylo jasné, že to nestihneme. Jinak všechna hlášení jsou ve vietnamštině..:-) Naštěstí tam funguje to, že když jsme kolem 2:00 dorazili do Hué, spali jsme - průvodčí přišla a vzbudila nás. Vystoupili jsme a Kimiček vyrazila směrem k hotelu, co našla v LP. Oběma rukama odháněla zkušeně dotěrné taxikáře s výrazem ve tváři - "tak vás teda fakt nepotřebujeme, mám svůj LP a našla jsem nám ubytko sama he..:-) " Asi po půlhodině chůze s plnou polní zjistila, že ten hotel, co ho našla je asi zavřený..:-) :-) tak jsme zase kráčeli zpět a začali hledat taxikáře - po odjezdu vlaku jich tam moc nezbylo..:-) Nakonec jsme jednoho našli - museli jsme 3x zabouchat na okénko taxíku, abychom chlapíka vzbudili..:-) Řekli jsme mu, ať nás hodí k nějakýmu hotelu. Tak jsme chvíli jeli a zaparkoval u jednoho docela sympaticky vyhlížejícího penzionu, Kimi to šla sondovat. Opět jsme vzbudili recepčího - tomu se evidentně nechtělo pracovat, tak pro jistotu řekl, že pokoje už nemá, ale bylo jasný, že kecá..:-) :-) Tak jsme chtěli nějakej jinej, taxikář byl asi nějakej trouba, jelikož musel volat někomu druhýmu, aby ho navigoval k dalšímu hotelu. Nakonec nás přistavil před DMZ Hotel (je i v LP) - opět, museli jsme budit recepčního, chvíli to trvalo, ale pak vyšel. Dal nám pokoj za 500 000 VND za noc - krapet drahý, ale nechtěli jsme už někde bloudit. Pokoj byl opravdu krásný, super koupelna, klima, wifi - dokonce vlastní komp na pokoji, balkon, prostě super. Tak to zas tak předražený není. Dáváme spršku a padáme spát, zítra Kimíček naplánovala opět megatúru po Hué.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/18.4._Nha_Trang_-_Hue/
Závěr : cesta vlakem je určitě zážitek, vidíte krajinu, je to relativně čisté (lepší jak ČD určitě), o jídlo strach mít nemusíte - furt vám někdo něco cpe a za pár korun. Mají tu několik kategorií - hard bed a soft bed. To podle toho, jaký chcete - soft bed jsou většinou s klimatizací. Potom ještě můžete mít soft bed lůžkový - to jsme měli my a ten můžete mít horní a dolní. Určitě doporučuji dolní - je tam i stoleček a můžete i bezproblémově sedět, což nahoře kvůli bezpečnostní tyči jde blbě. Takže určitě si to při cestování zkuste, ale jinak - jen o pár korun víc vás vyjde letenka (musíte vychytat jejich super saver nabídky) a to je určitě pohodlnější a rychlejší. Ale jinak - no problem. Jo a pokud budete chtít soft bed lůžkový level 1, takže určitě tak týden předem objednat lístky. Prakticky každá recepční na hotelu vám to zařídí až pod nos.
