Ráno jsme vstávali kolem 9:00, dali jsme si snídani a Kimi šla k moři, já ještě dokončoval blog. Transport na letiště měl přijet v 13:00, pokoj jsme museli vyklidit do 12:00. Kolem jedenácté jsem se zašel také ještě vykoupat a pak už jsme zabalili a připravili se na let. V poledne jsme si zašli na oběd do restaurace na pláži. Bylo to opravdu super. Udělal jsem pár fotek. Krásný pohled na moře, palmy, téměř bez lidí. Objednali jsme si dva Saigony a čekali na jídlo. Mezitím jsme brouzdali po netu. Zatím naše zkušenosti v dostupností wi-fi jsou 100%. Internet je prostě všude, na pokojích, na zahradě, u bazénu a dokonce i na pláži - mimochodem mohla by si z toho vzít ponaučení většina českých penzionů a hotelů. Pamatuji si, že nedávno v hotelu Pyramida v Praze po mě chtěli asi 300 Kč za den mizerného wi-fi připojení...:-) Tady je samo vše v ceně ubytka nebo zadarmo.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=haTtRZr6h0Q
Výhled z hotelové restaurace
Přinesli nám jídlo a začali jsme hodovat - zase nějaké chobotničky, rýži a speciální zeleninu. Jedli jsme asi 5 minut, objednali si další dva Saigony a najednou nám volají z recepce, že na nás čeká plný mikrobus lidí a že máme jít..:-) Tak jsme do sebe pod tlakem nacpali ještě nějaké chobotnice, vzal jsem si lahev Saigona do ruky a vyrazili jsme. V autě seděli již staří známí z výletů. Překvapilo mě, že ten vietnamský Amík z Kalifornie tam žije už 20 let, má pas USA a anglicky mluví úplně zoufale. Relativně dobře rozumí, ale jinak je to hrůza. No na letišti nás hromadně odbavuje další delegátka cestovky. Po odbavení zavazadel jsem zjistil, že mi v příruční tašce zůstala kovová placatka plná slivky. No tak nic, dali jsme si s Kimi 2 poslední hlty a byli jsme smíření, že zbytek si tam ochutnají místní celníci. Tak jsem položil mojí tašku s placatkou na pás, ten projel rentgenem, ten zapípal, zablikal, celník na to kouká a........ a já si vzal moje zavazadlo a pokračoval k letadlu..:-) :-) No ještě, že nejsem terorista...:-) Tak jsme se pěkně smáli, jak jsme na ty celníky vyzráli. Dali jsme si v kavárně to jejich studený kafe a džus. Najednou slyším, že žádají paní Vu Kim Hanh, (bývalé jméno mojí drahé...) aby se neprodleně dostavila k odbavení zavazadel... No tak jsme si říikali - průšvih, určitě si to přehráli a teď nás tady budou vyšetřovat. No šel jsem tam s ní, ale ten celník mě vypakoval, že jen Kimi. Asi za 15 přišla a smála se... tak to bylo dobrý. Jak jsem totiž včera psal o továrně na Nuoc Mam na ostrově Phu Quoc - slíbil jsem Petrovi Valhovi - tímto ho také zdravíme do Čech - že mu přivezu tu nejlepší nuoc mam z Vietnamu. Tak jsme v tý továrně koupili tu nejlepší co tam měli a voni furt, že to nemůžeme koupit, že nás s tím nepustí do letadla. Tak jsme na ně pekli, mysleli jsme si, že myslí jako do příručního zavazadla, ale oni mysleli i do báglů....:-) Přivolali si tedy Kim k odbavení a řekli jí, že má v báglu nuoc mam a že to musí vyndat...:-) nechápu, jak to mohli poznat - vedle nuoc mam tam máme ještě plastovou lahev slivky a ta je nezaujala..:-) No nic, museli jsme ji tam nechat - ale neboj Petře - prej ji maj i v Hanoi, tak o ni nepřijdeš..:-) Když se jich Kimi vyptávala, proč to nemůžeme mít v báglu, tak řekli, že kdyby to prasklo při letu, tak by to letadlo hrozně smrdělo a voni by to museli nákladně čistit a odsmraďovat..:-) :-) :-) no každopádně, zase dobrá akce po dlouhý době..:-) Výbušnina v mojí placatce jim nevadila, ale nuoc mam - to je jinej kalibr...:-)
Pak už jsme se nalodili a jak jsem minule psal, že motorákem je to stejný jak normálním letadlem, tak teď jsem seděl přímo u vrtule a už si to nemyslím...:-) Resp. start a další tak 3 min je něco hroznýho - vůbec jsem neslyšel sám sebe mluvit, potom najednou to ustalo - tak nevim co to bylo, ale bylo to hrozný..:-) Jinak zase, let ok. V Saigonu jsme si chtěli vzít taxíka, ale najednou tady bylo milion zájemců a jen milion mínus deset taxiků, takže jsme čekali ve frontě. Najednou se objevil takovej maník v stejnokroji a už nás vedl někam na parkoviště. Musím říct, že to měli dobře zmáknutý. Byl to jeden z náhončích od taxislužby, jeden vyndával kufry, druhej svolával svoje taxíky, třetí odvážel ty vozíky na kufry a ani jsme se nenadáli, už před náma stál volnej taxík. Fakt dobrý. Cestou do hotelu Kimi rozmlouvala s tím řidičem - tak prý průměrný plat Vietnamce je cca 2 000 000 VND (asi něco přes 100 USD) za měsíc. V Saigonu on má prý 4 000 000 VND. Říkal, že i když vydělává celá rodina, tak ten život je dost těžkej - čemuž při těch cenách v Saigonu věřím. Byl takovej ochotnej a povídavej, tak mu Kimi dala nějaký ty dongy navíc.
Trochu jsme odpočinuli a Kimi pak zavolala sestřence a jely se podívat, odkud se odjíždí do Da Latu - horské město severně od Saigonu. Kimi nám tam rezervovala na příští týden dvě jízdenky. Za každýho 160 000 VND. Prý 7 hodin jízdy s přestávkou na oběd...:-) Když se vrátila, zašli jsme na večeři na trh naproti našeho hotelu. No nic moc - dal jsem si nudle s krabem a nebylo to zas tak dobrý. Stálo to ale jen 40 000 VND, tak co by člověk chtěl... K tomu jsme dali dva Saigony a vyrazili jsme se projít. Cestou jsem si dal ještě čerstvě nalisovanou šťávu z cukrové třtiny - ta mi opravdu chutná, je to osvěžující. Prošli jsme se, nakoupili nějakou vodu, sušenky a ovoce na zítřejší cestu. Zítra máme být v 7:45 opět u cestovní kanceláře An Travel odkud odjíždíme k deltě řeky Mekong. Ta je naštěstí tak 10 minut chůze od hotelu, tak ani nemusíme brát taxík. Měli bychom se vrátit pozítří v 18:00. Tak dáme preventivního paňáka na dobrou noc a zítra hurá na Mekong.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/9.4._Phu_Quoc_Saigon/
