Druhý den se probouzíme v 8:00. Chceme totiž vyjet v devět, abychom dojeli až do Dien Bien Phu – slavného místa, kde roku 1954 vietnamská armáda rozprášila francouzskou koloniální armádu a de facto byla hlavním důvodem, proč se potom Francouzi stáhli z celého území Vietnamu. Je to cca 260 km horských serpentin. Dáváme snídani – kafe, bagetku a vajíčka. Ok. Probouzejí se i ti Amíci. Chvíli s nima kecáme. Pak jdeme s tím jejich vietnamským průvodcem namazat řetězy motorek. Je to takovej dobrej maník, umí dobře anglicky. Kouká na moji motorku a zjišťuje, že máme dosti volnou rozetu. No nic, tady s tím asi nic neuděláme. Nicméně potřeboval jsem stejně utáhnout řetěz. Chlapík hned ochotně nasedá a že mě dovede ke kamarádovi a ten to utáhne a opraví. Za pár minut tam jsme. Chce za opravu 20 000 VND, dávám tomu chlapíkovi 10 000 VND jako poděkování. Ten to ale odmítá, to se tady zas tak často nestává. Řekl, že mi rád pomohl a že žádné peníze nechce. Fakt ochotnej kluk. Přijedeme zase do osady a my začínáme balit. Zatím jsme jeli tak, že Kimíček měla bágl na zádech, měla ho posazený na motorce. Ten chlapík nám hned začíná ukazovat, jak to upevnit. Má stejnou motorku jako my, jen novější. Chybějí nám nějaké upevňováky, tak jde a dává nám svoje nové. Chci mu to opět zaplatit, ale zase nechce. Mám trochu obavy, aby mě ta krosna nevychylovala v zatáčkách. Tak chlapík to všechno vyvážil, ukázal, jak to nejlíp připevnit a opravdu super. Pro Kímíčka je to určitě pohodlnější. Zkusil jsem se s tím i projet a dobrý. Chvíli jsme ještě kecali, chlapík má v Ha Noi firmu na půjčování těchto motorek a všemožné výlety po severním Vietnamu. Říká, že každý rok vyměnuje motorky za nové. Dělá i průvodce a všechno zajišťuje. Byl velmi ochotný a zručný. Ti Amíci si ho hrozně chválili. Slíbil jsem mu, že mu tady udělám reklamu. Nevím, jak je na tom cenově, ale pokud byste někdo chtěl podniknout tuto trasu jako my, můžete ho zkusit – e-mail : go-to-man-in-vietnam@hotmail.com, tel. číslo : 0912 78 33 27.
náše provizorní sušička na hotelu v Son La
Trochu jsme se zdrželi, takže vyrážíme až v 10:00. Do zastávky, kde se chceme naobědvat - Son La, je to 180 km. Tak vyrážíme. Cesta opět krásná. Všude stejná dřevněná obydlí, v jakých jsme bydleli. Cestou nám co chvíli vleze do cesty stádo krav, nebo stádo vodních buvolů, takže člověk musí dávat dost pozor. Potkáváme již první příslušníky horských kmenů. Jsou to hlavně Černí Hmongové. Cesta samá zatáčka, člověk musí být opravdu ostražitý. Každou chvíli je z ničeho nic na silnici díra jak kolo od traktoru. Začínám děkovat za rozhodnutí vzít si crossku. Velké tlumiče spolehlivě tlumí většinu nárazů. Kimíček v roli hlavního fotografa a kameramana fotí jako o závod. Blížíme se k Son La a mně už je jasné, že do Dien Bien Phu dnes nedojedeme. Před námi je totiž rozsáhlé pohoří do půlky ponořené v černých mracích. Začíná malinko pršet. Vytahujeme naše pláštěnky a jedeme dál. Posledních 40 km neprší ani neleje, ale je neskutečná průtrž mračen. Všechny díry na silnici se rázem plní vodou, po asfaltu teče proudem voda, v zatáčkách jde motorka do smyku. Na silnicích je totiž všude prach a rudá hlína – to v kombinaci s deštěm = super kluziště. Promočení na kost dorážíme do Son La.
Chvíli hledáme ubytování. Nakonec jsme zapadli do jednoho hotelu. 200 000 VND za pokoj, tak to berem. Celí promočení jdeme na pokoj, svlékáme si vše a já vyrábím provizorní sušičku prádla. Na normální věšák věším boty, džíny, trika atd. a instaluji to pod větrák. Ten je naštěstí všude na hotelech. Pouštím ho na plné pecky a klimatizaci nastavuji na 30 stupňů. Oblékáme zbytky suchého oblečení a vyrážíme na oběd. Průtrž mračen však nepřestává. Zahaleni do pláštěnek se prodíráme prázdnými ulicemi Son La, jdeme uprostřed ulice, která t.č. více připomíná tekoucí potok. Nakonec narážíme na jednu restauraci, která vypadá docela OK.
Vcházíme dovnitř a tam u TV chrápají 4 maníci. Tak Kimi je budí, ať nám jdou připravit oběd..:-) Holt siestu tady drží všichni. Oběd byl opravdu výborný. Navíc trochu polevil ten déšť. Po obědě jsme se šli projít po městě. No co vám budu říkat – prostě pr..l světa. Je to město, kde všichni turisti pouze přespí na hotelu při cestě z Ha Noi do Dien Bien Phu. Nic tu nikde není. Sedáme do jedné na oko lepší kavárny. Kimi poprosila o menu, tak prej menu nemaj, že máme říct, co chceme..:-) no dali jsme kafe. Docela ok, ale vietnamský, tzn. sladký..:-) Pak jdeme na hotel, chystám se psát blog a ouvej – náš netbook začal stávkovat. No pěkný…:-/ Přitom byl zabalen do igelitky a ještě do pouzdra. Mokrý nebyl 100%, tak nevim. No nic, musíme počkat do Čech a reklamovat to. Nicméně tzn., že nemůžu dát fotky z Ha Long Bay na net, jsou uvězněny v počítači. Tak kdo by měl zájem, snad tam budou do 14ti dnů od návratu do Čech.
Chvíli relaxujeme na pokoji, stále prší, pak vyrážíme na večeři. Našli jsme jednu, která vypadala slušně. Objednali jsme nějaké specialitky, bylo to ok, ale na Son La dosti drahé. Stálo to 350 000 VND. Po večeři jsme šli rovnou na hotel vymýšlet varianty tras, kdyby stále takhle pršelo. Zavolali jsme ještě taťkovi Kimi, aby nám zjistil předpověď počasí. Taťka je vystudovaný meteorolog a dříve pracoval jako vedoucí výzkumu na meteorologickém ústavu v Ha Noi. Tak se připojil na jejich stránky a vyzjistil co a jak a pak nám zavolal. V Son La bude prý pršet stále, ale v Lai Chau, kam míříme, by mělo být sucho. Taky nám řekl, že včera bylo v Lai Chau zemětřesení o síle 4,2 Richterovy škály..:-) No tsunami v horách nehrozí, tak uvidíme. Každopárně budíka máme na 6:00 a pak se rozhodneme dle počasí.
Závěr : Cesta z Mai Chau do Son La byla relativně obtížná. Četnost serpentin je velká a jedná se už o dost horský terén, nicméně asfaltka je až na malé úseky všude. Je to cca 180km, zvládli jsme to asi za 3 a půl hodiny. Za deště je však tento úsek dost nebezpečný, hlavně pro méně zkušené jezdce. Také si člověk musí dát velký pozor na neočekávatelné díry v silnici (za deště vypadají jako malé loužičky, ale taky můžou být půl metru hluboké..:-/) a volně pobíhající dobytek po vozovce - hlavně v zatáčkách v horách..:-). Jinak krajina je krásná, řekl bych lepší než cesta do Mai Chau. Skůtr bych ale nedoporučoval, i když domorodci to krosí i na tom, ale ti nejedou tak daleko a když se jim něco rozbije, maj to domů pár kiláků, narozdíl od nás..:-) Crosska je určitě dobrá volba na tuto cestu.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/28.4._Mai_Chau_-_Son_La/
