Ráno jsme se konečně pořádně vyspali. Vstávali jsme až kolem půl desáté. Taťka Kimi koupil nějakou speciální snídani - takové jakoby těsto plněné cibulkou a masem (banh cuon). No dobré. Po snídani nám taťka řekl, že nám půjde koupit motorku, abychom měli na čem jezdit...:-) No koukal jsem na něj jako puk. Chvíli jsem se ho snažil přesvědčit, abysme si motorku jen půjčili na těch pár dní, ale taťka trval na svém..:-) Tak jsme se oblékli a vyrazili. Dojeli jsme do centra do Hondy. Bylo to tam dost jiné než v ČR. Motorky se tam prodávaly jak housky na krámě, za tu chvíli co jsme tam byli, prodali asi 5 motorek..:-) No poptávka je velká. Po chvíli rozvažování se rozhodujeme pro jednu 110ccm, červenou..:-) Celková cena je asi 23 milionů VND. Tak chlapíci technici na to vlítli a domontovali nám tam všechno takové to cukroví - držáky, zrcátka atd. Mezitím to taťka Kimi šel zaplatit. Konečně vše hotovo a vyrážíme. Jedeme natankovat a potom už domů. No jede fakt pěkně. Taťka říkal, že až odjedeme, že bude taky pro ségru Kimi s Antoinem - přijedou v září..:-) Tak ok.
Ho Chi Minhovo mauzoleum
Dáváme doma oběd a připravujeme se na dnešní večer. Máme totiž takovou rodinnou oslavu - jakoby naší svatby. Má přijít asi 70 lidí...:-) Tak uvidíme jaké to bude. Odpoledne jen tak poleháváme. Kolem 16:00 zavezu Kimíčka ke kadeřnici - aby jí na večer něco vytvořila na hlavě, poté se oblékneme a vyrážíme taxíkem na místo. Rodiče vybrali super restauraci přímo na břehu jezera. Přijíždíme tam, již je vše připravené. Je dost horko, naštěstí je tam klima. Pomalu se začínají scházet příbuzní. Za chvíli je restaurace plná babiček, dědečků, tet, strejdů, bratranců atd. atd. Kimi velkou většinu z nich nezná..:-) ale to je jedno. Potom krátký proslov taťky Kimi, pak jsem měl pár vět já a Kimíček překládala a začalo se hodovat. Babička Kimíčkovi předala svůj svatební dar. Nechala jí udělat tradiční vietnamský šperk. Je to masivní zlatý náhrdelník a náramek. Celkem 37,5 g zlata..:-) no ke Kimíčkovi se to moc nehodí, ale je to opravdu moc hezké. Potom babička provádí mě a Kimi kolem stolů, kde jsou všichni už uprostřed jídla. Tak nás představuje. Já dokumentuju..:-) Všichni se docela baví. Babička mně pak přivedla ke stolu, kde seděli nějací dědové. Tak jsme tak na sebe koukali a nejednou jeden ten děda spustil francouzsky vyprávět, jaký to bylo za války s Francouzema..:-) No fakt dobrý, tak jsme asi hoďku kecali, bylo to fakt dobrý. Bylo mu asi 90 let, ale myslelo mu to no problem. Po večeři se začali zase všichni loučit. Obecně tady tvají tyto oslavy jen pár hodin a konec. Zůstali jsme tam pak už jen já, Kimi a pár příbuzných. Konečně jsme začali jíst také my..:-) Předtím jsme totiž museli chodit mezi těmi hosty...:) Jídlo vybrali rodiče fakt super, od šneků, přes hovězí až po krevety. Po večeři jsme už jen objednali taxíky a vyrazili k domovu. Bylo to docela příjemné. Navíc všichni to pojali jako takovou polosvatbu - takže nám všichni přinesli svatební dary - ve Vietnamu pouze obálky s penězi...:-) Mají tu takový zajímavý systém. Když je někdo pozván na svatbu, přináší z 99% pouze speciální leteckou obálku a v ní určitý finanční obnos. Obálka je podepsána. Po svatbě se vezmou ty obálky a sepíše se seznam kdo a kolik dal. Ten seznam pak dostanou rodiče a příbuzní. Když potom oni zase jdou na svatbu někoho z příbuzenstva - musí jim dát minimálně stejný obnos, jako dali oni nám..:-) No maj to promakaný. Navíc ty vybrané peníze patří rodičům a platí se z toho náklady na svatbu...:-) Rodiče Kimi to ale odmítli a vše nám nechali. Nakonec jsme vybrali cca 26 milionů VND, takže Kimíček má zase něco na nákupy. Přijeli jsme domů, dali čaj a ovoce a šli docela unavení do postele.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/2.5._slavnostni_vecere%2C_Ha_Noi/
Druhý den jsme měli jet s rodičema navštívit Voňavou pagodu. Probudili jsme se a pršelo. Tak jsme si po těch všech akcích dali konečně oddych. Já dopisoval nějaké resty na blogu, Kimíček spala. Po obědě jsme vyrazili s rodičema na motorkách do města kouknout se a projet si uličky. Bylo to docela fajn. Zastavili jsme potom u obchodu, kde taťka Kimíčka vždy nakupuje typické vietnamské obrazy - prakticky stejné, co jsme viděli v té dílně postižených na cestě do Mekongu. Byly opravdu krásné, tak jsme si to prohlédli s tím, že se pak vrátíme a něco nakoupíme. Také jsme navštívili bratra mamky u něho doma. Má to tam moc pěkné, takový docela velký dům na Vietnam a vevnitř hodně evropsky zařízený. V každém pokoji LCD televize, net, opravdu moderní hezký dům. Dali jsme si jen kafe a sušenky a zase jsme jeli. Na večeři jsme šli do jedné oblíbené restaurace rodičů na hovězí specialitu. Vypadalo to krásně a také to bylo výborné. Pak už jsme zase jeli domů a spát. Dnešek byl vyloženě odpočinkový den. Voňavou pagodu jsme nakonec z programu vyřadili, snad příště.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/3.5._Ha_Noi/
Je středa a my vstáváme už v 7:00. Dnes máme v plánu prohlídku Ha Noi. Dáváme jen malou snídani a vyrážíme do města. Zapínáme navigaci a míříme k čemu jinému v Ha Noi - k Ho Chi Minhovu mauzoleu. Je to rozsáhlý komplex v centru města. Vstupné se tu neplatí. Procházíme vstupní branou a najednou nás nějaký maník naviguje k jednomu okénku. Tam musíme odevzdat náš batoh..:-) Ptají se, jestli máme kameru nebo foťák, tak říkáme, že jen mobily. He, nevědí, že fotíme pouze mobilama..:-) Kdybychom ale něco měli, museli bychom to tam taky nechat. Fakt největší pruda. Navíc každý prochází RTG rámem..:-) No manévry jak v Pentagonu. Jdeme po takovém chodníku zastřešeném - na každých 50ti metrech je nějaký člen ochranky a nabádá nás, abychom chodili pouze po chodnících..:-) Tak šlapeme, šlapeme. Najednou se před námi vyloupne konečně mauzoleum. Taková betonová kostka, nic moc. Všude nás střeží početná Ho Chi Minhova posmrtná armáda v bílých uniformách, abychom ho náhodou nerušili v jeho odpočinku. Konečně vstupujeme do objetku. Člověk tam musí mít zahalená ramena a kalohoty pod kolena. Vcházíme dovnitř a po červeném koberci pokračujeme vlevo. Něco jsem řekl Kimíčkovi a hned jeden člen Ho Chi Minhova bílého komanda na mě ukazuje, že jestli budu mluvit, tak použije ten samopal co má na zádech..:-) Tak mlčky pokračujeme. Vcházíme do místnosti s Ho Chi Minhem. Je tam úplný klid a asi 10 členů bílé armády drží česntou stráž hned vedle stýčka Ho. Procházíme a koukáme, jak ho ruští soudruzi zase dali dohromady. Každý rok ho odvážejí do Moskvy, aby byl zase fešák.:-) No, leží tam tak, vypadá jako v muzeu voskových figurín.
Vycházíme z mauzolea. Pokračujeme zase po krytém chodníku do muzea strýčka Ho. Tam je krásně vidět ten kult osobnosti. Muzeum hrozný, není tam nic - pro mě - zajímavého, kromě všeho o Ho Chi Minhovi..:-) no v krátkosti to projdeme a vyrážíme dále. Kousek od muzea je pagoda Jednoho sloupu. Byla sice zničená během bombardování, ale už je zrestaurovaná. Je to prostě pagoda, ke které vedou jedny schody a střed stojí pouze na jednom sloupu. Jako chaloupka na kuří nožce. Je to tam ale hezké. Tato pagoda bývá hodně na suvenýrech - je to jeden ze symbolů Ha Noi. Po prohlídce pokračujeme do bývalých domů Ho Chi Mihna. Tam to zas tak zajímavé není, ale pěkná procházka. Tím jsme to celé prošli a míříme k motorce. Je to opravdu rozlehlé.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=X1NUBLm4-eY
Další v plánu máme Chrám písemnictví. Je to cca 15 minut chůze. Za chvíli jsme tam. Byla tu založena první Univerzita ve Vietnamu - kolem roku 1070 n.l. Také - bylo to hodně poničeno za války. Dají se tam koupit takové ty svitky s budhistickými moudrostmi. Je to docela hezké, tak něco kupujeme. Jinak všude je tam plno stél - jsou tam vytesány jména všech absolventů. No místo hezké, ale zas tolik toho tam není. Tak pokračujeme. Míříme do dvou muzeí. Muzea historie a Muzea revoluce. Jsou hned vedle sebe kousek od centra. Je to docela zajímavé si to projít. Je to tam vše chronologicky uspořádané, spousta fotek a tak. Po prohlídce míříme do centra - k jezeru Hoan Kiem. Parkujeme a kupujeme lístky na přestavení vodních loutek. Máme lístky na 18:30. Jdeme si tedy prohlédnou pagodu na ostrově uprostřed jezera. Taková normální pagoda, ale hezká. Je tady ještě jeden ostrov - Želví. Váže se tady s tím jezerem pověst, že když císař zvítězil nad Číňanama kouzelným mečem, šel k jezeru a tam vylezla obrovská želva a vyrvala mu ho z rukou a odnesla ho do jezera. Tato želva sídlí na tom Želvím ostrově. V tom jezeru prý opravdu nějaká želva žije, ale nejspíše ji tam dosadila pro turisty strana a vláda.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=In12elOeM-M
Obcházíme jezero a pak vyrážíme už do divadla. Je to narvané a ani jeden Vietnamec..:-) zajímavé. No každopádně představení krásné. Dodnes nechápu, jak to mohou ti herci ovládat zezadu. Byla tam také hra na tradiční vietnamský nástroj. Má jen jednu strunu a musí být pekelně těžké na to hrát. Trvalo to asi hodinu.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=YsPldDMUbJw
Video : http://www.youtube.com/watch?v=oF3SKc4K-yI
Video : http://www.youtube.com/watch?v=hRH9EBj9A7c
Po představení už míříme domů. Bohužel dosti prší, tak zapínáme navigaci a Kimíček naviguje - a to tak, že po chvíli najíždíme na most, který vede úplně na opačnou stranu..:-) Bohužel pro nás je tu provoz jak něco - takže se jede asi 20 km/h, leje jak z konve a most má tak 3km..:-) No nakonec jsme celí promoknutí dorazili domů..:-) dali jsme sprchu, večeři a opět spát. Dnes byl opravdu náročný den.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/4.5._Ha_Noi/
Je čtvrtek a tudíž předposlení den naší cesty. Vstáváme brzy a opět hned po snídani vyrážíme na doprohlédnutí města. První naší zastávkou je muzeum etnografie. Jsou tam všechny ty horské kmeny, písemnosti o jejich životě, obydlí a tak. Je to moc zajímavé. Za muzeem jsou navíc ty jejich domky vystavěné v reálné velikosti. Procházíme si to celé. Moc lidí tam není. Po prohlídce vyrážíme se kouknout na bývalé pracoviště rodičů Kimi. Prvně zastavujeme u Technické univerzity - tam kdysi učila mamka Kimi, pak zastavujeme ještě v baráku, kde pracoval taťka. Barák jsme našli, ale už to není Výzkumný ústav meterologický, ale sídlo nějaké firmy. Vidíme i okna, kde měl taťka kancelář. Chvíli to tam okukujeme a vyrážíme dále. Chceme se podívat do jedné z českých restaurací v Ha Noi. Jedeme a asi po 10 min mírného hledání nacházíme hledanou restauraci Pragold.
V prvním patře jsou vidět za oknem měděné tanky na pivo. Vaří ho tu dle české receptury. Jdeme do prvního patra. Celkem pěkná restaurace. Na zdi visí Švejk..:-) Dáváme to místní pivo - také Pragold. No - nic moc, ale žádná tragédie. Mají tu i tupláky..:-) Koukáme do menu. Maj vietnamský standard a potom české. Mají tam i drštkovku - ale bohužel, dnes není. Objednáváme tedy bramborový salát - jen tak na zkoušku a potom pečené koleno. Tak jsme zvědaví, jak to ukuchtí. Za chvíli to přináší. Je to na kousky nasekané pečené koleno s upraženou kůrkou a k tomu dávaj sojovou omáčku, rybí omáčku a feferonky..:-) He, maso dobrý, ale bez křenu, bez chleba..:-/ no prostě nic moc..:-) ale najedli jsme se.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=qXfT3sWI6E0
Video : http://www.youtube.com/watch?v=FSYxRugIvTQ
Video : http://www.youtube.com/watch?v=J2zR1ZqEGSI
Po obědě vyrážíme konečně na drancování obchodů. Kupujeme spousty dárků, nějaké hadříky pro Kimíčka atd. Nakonec kupujeme ještě velkej skořepiňák, aby se to tam všechno vešlo..:-) Stavíme se ještě u babičky a domlouváme rozlučkovou večeři a pak už jedeme domů. Bylo hezké počasí, tak jsem konečně natočil barák rodičů na video. Taťka mě tam všude provedl, je dost velký pro dva...:-)
Video : http://www.youtube.com/watch?v=2pfM98NMn5k
Vybalujeme dárky a dáváme chvíli oddych. Pak už vyrážíme na tu rozlučku. Babička objednala restauraci u jezera. Je tam ještě teta a sestřenky, je nás asi deset. Dáváme místní specialitu - smažené krevety v těstíčku. Super. Pak ještě klábosíme, je krásný večer, takže nám to docela ubíhá. Kolem desáté se loučíme a vyrážíme zpět domů. Naštěstí dnes neprší..:-)
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/5.5._Ha_Noi/
Ráno si přispíme a po snídani jedeme ještě dokoupit nějaké dárky. Odpoledne se pak naplno věnujeme balení. Přiletěli jsme sem a měli jsme 36 kg včetně dárků. Odlétáme a máme 95 kg plus dalších 15 kg v příručním zavazadle..:-) Odlétáme až kolem půlnoci, takže zbytek dne se už jen tak poflakujeme. K večeru ještě přijíždí babička s tetou a strejdou se rozloučit. Kolem 21:30 nás vyzvedává taxík, loučíme se s celou rodinou a vyrážíme na letiště. Trvá to asi 40 min. Je to dost za městem. Jsme zvědaví na odbavení..:-) Jsou tam 2 chlapi a 2 ženský. Měli jsme zaplaceno 46kg na osobu, takže jsme mírně přes a navíc mámě těžší zavazadla než povolených 23kg na jedno. No volíme chlapíka..:-) Dáváme na pás první zavazadlo - 25kg, už trochu brblá, že to moc, ale ok. Druhý zavazadlo jen 15kg - tak to si spravil chuť. No a pak třetí - 26,5kg - tak to už se cuká..:-) že prej to asi budeme muset přebalit (to je zhola nemožné, jelikož jsme to sotva zavřeli) No nakonec Kimíček mu něco šeptá do ucha..:-) tak to pouští, to ještě neví, že máme v záloze poslední zavazadlo - 28 kg..:-) Tak chlapík to málem nerozdejchal. Tvářil se dost odhodlaně nám to vrátit. Tak Kimíček musela sáhnout ke svým ženským přednostem. Tak pár minut s ním laškovala - no a prošli jsme..:-) :-) Naštěstí - nevím, co bychom dělali, kdyby nás fakt nepustil..:-) No loučíme se s rodičema a míříme směr Evropa.
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/6.5._Ha_Noi/
Závěrem : Tak po dlouhých pěti týdnech ve Vietnamu se vracíme do Čech. Bude to asi tvrdý návrat do práce..:-) Jinak ještě k Ha Noi - je to krásné město se spoustou atrakcí. Moc pěkné je vodní divadlo a obecně centrum kolem jezera Vráceného meče. Je to také dobré výchozí město pro výlety po celém severním Vietnamu. Ha Noi by určitě měl navštívit každý turista ve Vietnamu.
Vietnam je krásná země. Je to země s tisíci kilometry pláží a na ně navazujícími horami. Jsou tu lidé velmi chudí, ale také velmi bohatí. Pokud má člověk peníze, je zde život super. Výborná je vietnamská kuchyně. Je zajímavé testovat různé chutě stejných jídel od jihu k severu. Prostě - Vietnam je země s obrovskýcm potenciálem do budoucnosti a určitě návštěvu země můžu jen doporučit všem lidem, které už nebaví válenda v Chorvatsku....:-) Pokud přemůžu svojí lenost po příletu do Čech, dám na blog nějaké speciály o jídle, dopravě a tak. Tak zatím nashedanou příští rok, to plánujeme Čínu.
