Vstávali jsme opravdu časně - v 6:00, zabalili batohy a šli se odhlásit z hotelu. Rozhodli jsme se prověřit důvěru ve vietnamské hotely. Nechtěli jsme s sebou tahat naše 20ti kilové krosny, tak jsme požádali recepční a portýra, zda si je můžeme do druhého dne uschovat v recepci hotelu. Problém to nebyl, tak uvidíme...:-) Vyrážíme za krásného saigonského rána na snídani. Dle LP jsme vyhledali nedalekou restauraci - Pho 2000. Dali jsme si, co jiného, Pho Bo. Bylo dobré. Kimi říkala, že konečně bez jižní nasládlé chuti..:-) Pak jsme vyrazili s jedním batohem k cestovce, kde máme sraz. Před cestovkou již sedí několik lidí, většinou cizinců. Personál nám hned přináší židličky na sezení. Čekáme, čekáme a asi v 8:30 nás náš delegát - takovej vietnamskej cowboy - začne nahánět do autobusů. Má na starosti dva. Pak dalších 30 minut zoufale běhá z jednoho do druhýho a furt nás počítá, asi mu pár oveček chybí. Kimi zaslechla, jak se ptá řidiče, jestli 28 + 28 je 56 nebo ne...:-) :-) No nakonec vyrážíme. Cesta ubíhá. Náš cowboy se představí a pak celou dobu čučí na Kimíka, pak si sedne do uličky autobusu na takovou žiličku a začně Kimi zpovídat. Hrozně je překvapenej, že je původem z Vietnamu. Prý je hrozně podobná nějaký slavný korejský herečce..:-) (mimochodem, tohle už jsem asi 2x zaslechnul, takže něco na tom asi bude...:-)) První zastávka je hned po hodině na čůrání..:-) Náš cowboy mě hned zastavuje a ptá se mě, jestli je to moje kamarádka nebo co. Evidentně se o Kimouška zajímá...:-) No, když jsem mu řekl, že je to moje oficiální odpůrkyně, tak byl takovej posmutnělej...:-) Součástí čůrací zastávky je také prohlídka výrobny tradiční vietnamské manufaktury - hlavně obrazů. Vyrábí je pouze lidé tělesně postižení - hlavně z války + někteří s VVV díky agent Orange. Co jsem viděl, byli to hlavně paraplegici, nebo nějaká ztrátová poranění z války. Na to, že to byla zastávka na WC, to bylo hrozně zajímavé. Konečně jsem se dozvěděl, jak dělají ty typické obrazy, kde motivy jsou vykládané perletí z mušlí - máme totiž 3 takové doma, které nám dovezl Kimi táta. Řekli nám, že se vše musí nejdříve rozkreslit a poté po částech vyřezat takovou minipilkou jen z té vrstvy perletě té mušle. No šílenááá práce. Jsou nesmírně zruční. Výroba jednoho takového velkého obrazu zabere jednomu člověku asi 3 měsíce. Vedle dílny je také prodejna. Byly tam opravdu překrásné obrazy. Něco neskutečného. Jeden z nich by přesně pasoval k těm našim třem do ložnice. Chtěli jsme tam právě koupit jeden velký - bohužel cena - 1500 USD nás vrátila do reality..:-( Nicméně něco jsme nakoupili, snad jsme tím i pomohli těm lidem. Určitě to v životě lehké nemají.
Odjezd z Unicorn Island
Pokračujeme dál v cestě. Asi za 2h přijíždíme do města - My Tho. To už je začátek delty Mekongu. Nastupujeme na loď a vyrážíme na řeku. Po chvíli již vidíme, jak jsou celé břehy krásně zelené, všude palmy a rákosy. Je vidět, že půda zde bude úrodná..:-) Přijíždíme na Unicorn Island. Tam máme první zastávku v jedné hospodě. Obshuha nám přináší na ochutnání jejich speciální čaj. Je to nejdříve med, poté Quyt (menší druh limetky), dále přidali pyl z květů a zalili zeleným čajem. Bylo to dobré, jen na můj vkus dost sladké. Pak ještě přinesli na ochutnání nějaké medové cukroví. Najednou se pak objevil náš cowboy a měl na krku hada - nějakou krajtu nebo co. Tak se všichni fotili. Já měl k tomu takovou nějakou nedůvěru, ale Kimík furt žadonila, že se chce vyfotit s hadem...:-) tak nakonec nás blejskli. Akorát ten had byl fakt takovej neškodej, se mi zdálo, jako kdyby ho něčím nadopovali, než ho daj turistům... ale živej byl..:-) Dále jsme se přesunuli zase do jiný restaurace, tam nám dali zase čaj a přinesli na ochutnání několik druhů ovoce. Navíc tam byla ukázka tradičního starovietnamského zpěvu. Bylo to docela ok.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=qJZSnuwdhdo
Po občerstvení jsme pokračovali na stanoviště malých lodiček - pro 4 osoby. Nalodili jsme se a vyrazili. Dostali jsme ty jejich čepečky - Nón, proti sluníčku. Bylo to fakt super - pluli jsme takovým přírodním tunelem lemovaným zprava i zleva kapradím a palmami. Bylo to hezký.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=WXUWd0c9GEk
Video : http://www.youtube.com/watch?v=1YLQBaE6t2Y
Pak jsme vypluli zase na řeku a přímo na ní jsme přesedli zpět do naší lodě. Ta nás zavezla do dalšího městečka Ben Tre, které je známé výrobou kokosových cukrovinek. Od lodi až na místo nás dopravil takový povoz s koníkem - zase takové zpestření. Bylo to fakt zajimavé - dělají to stále stejným způsobem jako zastara, i si to sami balej ty bonbóny. Mimochodem jsou výborné. Náš cowboy nám vysvětluje princip výroby. Nakonec jsme si dali dva čerstvé chlazené kokosové ořechy a vyrážíme zase jinou loďkou na oběd.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=tTtHs-OcMa0
Jo - je kolem poledního a můj teplotní odhad je tak 40 - 45 ve stínu. Hrůza, jsem úplně grogy. Dorazili jsme do restaurace, kde byl oběd. Ten byl nic moc. U stolu sedíme s jedním vietnamským párem z Saigonu - oba mluví překvapivě dobře anglicky takže pohoda. Naproti ještě sedí jeden starší pár z Thajska, ale zase - paní mluví moc dobře anglicky. Po tom malém obědě ten starší pár přiobjednal ještě takovou speciální rybu - Elephant Ear Fish. Balí se do takových rolek z rýžového papíru - byla celkem dobrá. Ještě se pak objednala na ochutnání divoká veverka - no zajímavý, ale takový žužlavý.
Po obědě už vyrážíme zpět do přístavu. Tam na nás čeká bus a vyrážíme do města Can Tho - do hotelu. Hotel fakt nic moc - ale co by člověk chtěl za ty prachy..:-) Na přespání to stačilo. Vyrážíme po sprše na véču - našli jsme takovou moc pěknou restauraci přímo u řeky, jídlo bylo zase docela dobrý. Dal jsem si jednoho megaTygra - pivo v lahvi o objemu 640ml...:-) Cestou na hotel jsme prošli večerním trhem. Koupili jsme si jednu čerstvě lisovanou šťávu z cukrové třiny a jednu takovou neidentifikovatelnou dobrotu u jedný babči - pekla to na takovém kotlíku, ale bylo to celkem ok. A pak už jen spát. Zítra jdeme na plovoucí trhy, takže odjezd je už v 7:00.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=_gNuWWd2lNM
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/10.4._Delta_reky_Mekong/
Druhý den ráno vstáváme už v 6:00. Dáme sprchu a jdeme na snídani. Snídáme na ulici před hotelem - dávám si kafe a Kimi objednává pro dnešek něco evropštějšího - tzv. Hot Dog Bagetu. Za chvíli nám přinesou bagetu a vedle ní takovej ten párek zabalenej v nějakym plastu - samozřejmě studenej. No prostě - vietnamský hot dog..:-) No snědli jsme to, ale nic moc. V 7:00 nás naše nová delegátka odvádí na nalodění. Jedeme asi 40 minut po řece a přijíždíme k nějvětšimu plovoucímu trhu v deltě Mekongu - v Can Tho. Jsou tady stovky lodí nabízejících hlavně zeleninu, ovoce, ryby atd. To jsou ty velké lodě - každá z nich má na přídi takové bidlo a na něm visí ten druh ovoce či zeleniny co prodávají. To aby se kupující - ti v malých loďkách - orientovali. Obchod probíhá přímo na řece. Je to fakt zážitek. Hádaj se tam o nějaký kokosy každej na svojí lodi. Nakonec si plácnou a začnou si je házet a skládat z lodi do lodi.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=VaALZ49k060
Video : http://www.youtube.com/watch?v=LF0qIK7WJD4
Video : http://www.youtube.com/watch?v=4W56P2NspRk
Proplujeme ten trh 2x, prohlédneme a vyrážíme do výrobny rýžových nudlí - Vermicelli. Zase - dělaj to tam postaru. Plácaj z toho takový kola jako rýžový papír a ten suší jen na slunci. Docela dobrý bylo, že ta delegátka na první restauraci viděla takový mimčo - tak si ho prostě vzala do náručí a šla s ním do té továrny..:-) No, tam potřebovala mluvit - tak ho svěřila Kimíčkovi. Chvíli si jí (byla to holčička) chovala, ale asi za 20 min už dítě pobrekávalo, tak se zeptala, kam ho má odnést. Delegátka řekla, že do té restaurace..:-) A Kimi udělala co řekla.... Jen si nevšimla, že ty restaurace jsou tam 2.. :-) :-) :-) Takže pak delegátka musela jít to dítě vyzvednout a odnesla ho do té první restauce. Zajímavý bylo, že se nikdo nijak nevzrušoval - ani ta matka v 1. restauraci, ani ti majitelé té 2. - když jim tam najednou přistálo cizí dítě...:-). Delegátka nám pak vysvětlila tu starou technologii výroby nudlí a rýžového papíru. Dáváme ve stínu trochu oddych, čerstvý kokos a vyrážíme dále.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=WHwOUVxNWsE
Video : http://www.youtube.com/watch?v=nf-lbmmC-ng
Naloďujeme se a míříme k ovocnému sadu a opičí lávce. Opičí lávka se nazývá most, který sloužil kdysi k přechodu po řece. Člověk jde jen po takové bambusové tyči, ale docela to jde. Hned vedle lávky je pak ten ovocný sad - měli tam spoustu krásného ovoce. Super byl ananas v různém stádiu od malých k vyzrálým. Po prohlídce jsme zase sedli do hospody na konci sadu, objednali jsme nějaké 3 druhy ovoce a vodu. Ovoce bylo vynikající, sladké a přitom osvěžující. Po odpočinku jsme již vyrazili k domovskému přístavu. Tam byl rozchod na oběd - šli jsme do stejné restaurace jako den předtím na večeři. Jídlo zase ok. V 12:30 jsme vyrazili. Do Saigonu jsme dojeli v 17:00. Dost dlouhá trasa - ale byly 2 zastávky. Došli jsme pěšky k našemu hotelu. Zavazadla bez problémů na recepci byla - takže důvěra potvrzena. Dali jsme sprchu a už volala teta, že nás zase zvou na večeři..:-) Uvidíme je večer naposledy, takže jsme strejdovi koupili Chivas Regal 12ti letou (viděl jsem u něj doma sbírku těhle whisky, tak doufám, že mu bude chutnat - mimochodem stála 460 000 VND - asi polovina ceny v ČR) a tetě a sestřence takovou hezkou kytku. Přijeli pro nás zase v 18:00 na mašinách a odvezli nás do restraurace. Dali jsme si opět vše možné i nemožné. Z toho nemožného bych vypíchnul kuřecí vařené pařáty a žaludky. No - nic moc. Ale prej grilované jsou lepší... tak uvidíme. Pak jsme se rozloučili, poděkovali a oni nás zase odvezli na hotel. Dali jsme malou procházku a potom jsme šli spát. Zítra ad Da Lat.
Video : http://www.youtube.com/watch?v=wHsDVO_5-fI&NR=1
Video : http://www.youtube.com/watch?v=IBjl945ITlw&feature=related
Fotografie : http://mudrolin.rajce.idnes.cz/11.4._Delta_reky_Mekong/
Závěrem : Výlet do delty řeky Mekong bych určitě doporučil. Když si přečtete, co vše jsme absolvovali a viděli - řekl bych, že za 25 USD na osobu je to skoro až neuvěřilená cena. Jen ten hotel - ten nebyl nic moc, ale říkám, za tu cenu to bylo prostě maximum. Delta řeky Mekong živí denně miliony lidí, pěstují tam zeleninu, ovoce, rybaří. Jsou to hrozně chudí lidé, často nemají přísun vody, takže vaří z vody Mekongu - a to mi věřte - ta nesplňuje kritéria EU..:-) Tam plave snad vše, na co jen vzpomenete. Hodnocení cestovky An Travel - zase ok. Organizace ok, časy seděly, cena maxiálně super. Pokud sem někdy zavítáte, ten dvoudenní výlet, co jsme absolvovali my, se nám zdá být optimální. Pokud zvolíte jen jeden den, přijdete o plovoucí trhy, pokud dáte 3 dny - ten třetí neuvidíte nic zas tak jiného než ty 2 dny předtím. Každopádně čas na tento výlet si určitě ušetřete.
