Ráno jsme si museli trochu přivstat, Agus nás vyzvednul už v 8:00. Asi za hodinu cesty jsme se zastavili na představení tradičního divadla – Barong a Kris. Vstupné bylo 100 000 IDR na osobu, takže docela drahé, ale dalo se to shlédnout. Zajímavé kostýmy, zajímavý příběh (takový hodně hinduistický), jako celé Bali. Po představení jsme vyrazili do výrobny batikovaných triček. Bylo docela zajímavé vidět, jak tam ty paní ručně malují různé motivy horkým voskem na trička a vůbec celý ten proces výroby. Mimochodem batika je prostoupená celým Bali. Všude jsou obchody s batikou, všude vás lákají na nákup nějací naháněči. Potom jsme samozřejmě navštívili jejich obchod s hadrama. Některé košile měli docela hezké, ale nic nás nějak extra nezaujalo, takže jsme pokračovali v cestě.
rýžová pole Tegallalang - BaliKim Štěpánková
Další zastávka byla ve výrobně stříbrných šperků. Hned, jak jsme vystoupili, chopila se nás nějaká paní a začala nám vysvětlovat, co a jak se vyrábí, z čeho se to vyrábí a tak. Opět docela zajímavé. Opravdu titěrná práce. Poté následovala obligátní návštěva jejich shopu. Měli tam nádherné stříbrné ručně dělané sošky, ale také za "nádherné ceny", takže jsme jen koukli a pokračovali v cestě. Další zastávkou byla dílna malířů. Malovali hezky, ale samý kýč. To bych si nekoupil ani na záchod. Třeba zelená žába, která sedí na střeše chrámu..:-) super. No nic, po prohlídce jsme vyrazili na "village temple" v Batuanu. Než jsme tam vešli, museli jsme si vzít takové šátky kolem pasu. Chrám takový normální, kterých jsme už pár shlédli, nic extra.
Dále jsme pokračovali už směr Volcano Kintamani. Cestou jsme se ještě zastavili na vyhlídce na rýžová kaskádovitá políčka. To bylo opravdu hezké. Udělali jsme pár fotek a už jsme mířili na vrchol. Čím výše jsme jeli, tím více se zatahovalo. Naštěstí jsme dorazili asi 10 min. před deštěm, takže jsme udělali nějaké fotky a pak začal slejvák..:-( Byl čas oběda, tak jsme řekli Agusovi, aby nás vzal do nějaké "warung" (místní vývařovna). Tak konečně pochopil a vzal nás do jedné. Jídlo za pár babek a super. Měli jsme nějakou zeleninu, místní ryby a tak a vše i s pivem za 100 000 IDR. Po obědě jsme vyrazili do městečka Ubud. Před odletem nám všichni říkali, že se rozhodně musíme podívat do Ubudu. Asi po hodině a půl jsme tam dorazili. No městečko hezké, hezký řemeslný trh, hezký chrám, ale to bylo tak vše. Jako Ubud hezká vesnice, ale že by tam bylo něco extra, to se nám nezdálo. Ptali jsme se na to ještě Aguse a ten také říkal, že je tam hlavně klid a že turisti tam jezdí si odpočinout a pak ještě ty umělecké dílny. Jinak nic. Tak nevím, jestli jsme někam nešli nebo co, nicméně Ubud ok, ale nic speciálního. Pak už jsme jen vyrazili na hotel. Tam jsme se snažili přes internet objednat letenky do Yogyakarty u Lion Air, ale jejich debilní platební systém mi nebral kartu, takže jsme objednali let na pondělí s Garuda Airlines - mimochodem zřejmě jediná letecká společnost v Indonésii, která není na zakázané listině E.U. a USA. Cca měsíc před naším příletem na Bali hupsnul jeden Boeing tuším od Lion Air do moře ..:-) Snad prý to všichni přežili, ale...:-) Díky posunutému odletu jsme ještě přiobjednali jeden den na hotelu. Jinak letenky jsme pořídili bohužel dost draho - na poslední chvíli - takže jsme platili cca 2 600 000 IDR za oba. Co se cen týče - asi už jsem to psal, ale stačí škrtnout 3 nuly a vynásobit dvěma a máte cenu v Kč. Večeři jsme tentokrát měli v hotelové restauraci. Měli nějaké promo za 50 000 IDR na osobu, bylo to grilované maso jako BBQ, ale docela dobré. Pak už jsme šli jen spát.
Závěrečný a tedy odpočinkový den na Bali jsme strálili na pláži. Kromě permanentního nabízení masáží, pedikúry, surfování, tetování od místních pouličních prodavačů, to byla pohoda. Odpoledne jsme ještě využili náš voucher na jednu masáž zdarma na hotelu. Bylo to docela příjemné. Večer jsme vyrazili na poslední prohlídku centra. Kimíček zmerčila pár krámů, takže nastalo obligátní drancování obchodů, ze kterého jsem vyšel s třemi plnými taškami hadrů – no nevím, kam to doma dáme… Cestou z nákupů jsme potkali taková ta akvária s rybičkami, co vám ožerou nohy - jako pedikúra. Tak jsme to zkusili. Stálo to asi 30 000 IDR za 15 min. pro jednoho. No zajímavý pocit. Najednou se kolem vašich nohou začne míhat asi tisíc rybiček. Cítili jsme jen takové šimrání. Bylo to zajímavé. Je pravda, že pak jsme měli nohy jako prdýlka dítěte..:-) Poté cestou na hotel jsme se zastavili v jednom zákoutí, které přeci jenom vypadalo jako Asie. Několik pouličních restaurací vedle sebe a všechny měly velká akvária a tam plavala vaše večeře. Tak jsme si řekli, že poslední večer na Bali musíme kulinářsky nějak zakončit..:-) a tak jsme si dali kraby, sépie, langusty, ryby – no prostě všemožnou mořskou havěť. Nejlepší bylo, že jsme si ukázali do akvária a oni nám to vytáhli a udělali. Vše bylo super. Bylo to v rámci nějakého sea food menu, ale i tak to bylo s džusem a dvěma pivama asi za 600 000 IDR, ale bylo to výborné. Hned vedle těchto restaurací byl jeden z mnoha masážních salonů na Bali. Měli opět nějaké promo. Kimíček mi začala vysvětlovat, jak má vše ztuhlé a že by si dala ještě jednu masáž… No nakonec jsme si objednali dvě masáže pro oba na zítra na 10:00. Celková masáž včetně reflexní chodidel na hodinu a půl nás vyšla na 125 000 IDR za osobu. Pak už jsme se jen odebrali na hotel, zabalili si na zítřejší odlet a šli spát.
Celkově co říci k Bali. Jelikož píšeme blog se zpožděním, už máme procestovanou jak Jávu tak Lombok a Gilis a musíme říct, že na Bali se nám líbilo nejméně. Skoro nám přišlo, že zřejmě jezdit na Bali je v současné době v Evropě a USA „in“. Nicméně člověk, pokud zavítá do nějakého letoviska jako my, tak je to prakticky stejné jako všude jinde. Jsem si jistý, že na samotném Bali člověk najde super klidná a krásná zákoutí, kde může strávit dovolenou. Kdybychom si ale měli vybrat my, kde strávit třeba klidných 14 dní, vybrali bychom si nějaký resort na Lomboku nebo na Gilis. Do Kuty a podobných letovisek na Bali bychom se ale určitě znova nevydali.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Bali/
