Bali - průzkum vnitrozemí
kávové bobky cibetkyKim Štěpánková
Poté jsme přišli do takové minichaloupky a tam nějaká paní a asi její dcera nám předvedly tradiční způsob pražení kávy. Průvodce nám vše vysvětlil, ještě jsme si zkusili drcení zrnek kávy..:-) A pak nám ukázal plnou ošatku, jak on říká "coffee luwak faeces". Nejdřív nechápeme, ale hned nám to secvakne. Cibetková káva. Nejsme žádní znalci kávy, ale o této kávě už asi slyšel každý. Luwak (zřejmě česky cibetka) je zvíře, co vypadá jak nutrie a ta se živí kávovými boby. Nicméně je tak šikovná, že sežere jen ty nejlepší boby, co rostou a ty ostatní nechá být. Pak to po čase vyloučí, ty její bobky se promyjou, zrnka se vysbírají, vyloupají a dál už je to stejné jak u normální kávy. No každopádně vím, že se jedná o superdrahou záležitost, ale prý je to jedna z nejlepších káv.
No po vyfocení a výkladu nás zavedl ke stanovišti s ochutnávkou. Na stole byla termoska s horkou vodou a před námi asi 15 lahviček s různými kávami a kořením. Nejdříve opět výklad co je co, nezapomíná nám připomenout, že vše je 100% přírodní a jimi vypěstované, a už ochutnáváme vše možné. Celá ochutnávka je zdarma, jen potom se ptá, zda chceme také cibetkovou kávu, tak říkáme že samozřejmě. Jeden malý šálek je za 50 000 INR (100 Kč). Jak jsem již zmínil, nejsme znalci kávy, ale ta cibetková je opravdu jinačí. Má takovou velmi jemnou chuť. Nicméně ani ta normální jejich arabika dle mého názoru nebyla vůbec špatná. Pak jsme ochutnali speciální čaje, které zde vaří z usušených a rozdrcených koření. Úplně mě uchvátil čaj zázvorový (síla ani chuť se nadala srovnat s tím, co si doma vyváříme z kořene zázvoru) a poté něco, co jsem poprvé okusil zde, a to byl čaj kurkumový. Opět, super záležitost. Ostatní jako ibiškový, vanilkový atd. byly také dobré, ale ty první dva byly nejlepší. Pak jsme se šli podívat na cibetku. No vypadá trochu strašidelně s těma hnědýma (hnědo-červenýma) očima, ale asi byla na turisty zvyklá, takže byla klidná. Pak už samozřejmě následovala návševa lokálního obchodu. Hned jsem pořídil zázvorový a kurkumový čaj a ještě nějakou kávu na doma. Co mě překvapilo, že v této chajdě uprostřed polodžungle jsem mohl platit kartou..:-) jj, pokrok nezastavíš..:-)
Pak už jsme zase nasedli do auta a vyrazili na prohlídku "royal family temple of Taman Ayun". Asi za 30 min. jsme tam byli. Je to poměrně rozsáhlý komplex budov ze 17.století. Agus nám vysvětlovat princip hinduistických slavností a jak se pohřbívá atd. Prohlédli jsme si komplex, udělali pár fotek a vyrazili na další naši zastávku a to Ulun Danu Bratan Temple, chrám na břehu jezera. Chrám byl už poměrně vysoko - nad 1000 m.n.m. Okolí bylo opravdu hezké, klidné jezero lemované zelenými horami a uprostřed tento komplex chrámů. Chvíli jsme tam odpočinuli a pak vyrazili na oběd. Řekli jsme Agusovi, že chceme někam, kde nejsou turisti, někam kde jedí místní. No nějak se mu to nelíbilo, furt mlel něco o tom, že nás musí vzít někam kde bude "safe food". No nakonec nám zastavil v jedné restauraci, ze které byl krásný výhled na kaskádovitá rýžová pole, nicméně byl to systém bufet...:-/ No už jsme tam byli, tak jsme se najedli. Účet byl opravdu moc pěkný - 300 000 INR (600 Kč) za 2 obědy a jedno pivo. Musím říct, že jsem byl pěkně naštvaný a taky jsem mu to řekl, že to bylo pěkně na ho..o.
Další zastávka byla Alas Kedaton - monkey forest. Jen co jsme tam přijížděli, už na parkovišti bylo snad sto opiček. Vystoupili jsme a hned u nás byla nějaká paní a ujala se nás. Začala nás provádět a vše vysvětlovat. U vstupu jsme si koupili burské oříšky jako povolené krmení pro opice a šli jsme dovnitř. Kolem vás se najednou míhaly stovky opic a asi tušily, že bude něco dobrého. Průvodkyně nám vykládá, že tam žije přes tisíc opic a že tam jsou 3 velké klany, které občas mezi sebou bojují. Je obdivuhodné, že mezi těmi všemi opicemi dokáže rozeznat vůdce jednotlivých band a kdo je zasloužilá matka a kdo je děda atd. Také jsme zkusili jim dát ty oříšky. Hned jak jsem jeden podal, už mi visela opice na zádech..:-) No alespoň byly nějaké zajímavé fotky. Po prohlídce jsme teprve pochopili, že naše průvodkyně (která mimochodem uměla velmi dobře anglicky) nebyla žádná průvodkyně, ale majitelka jednoho z přilehlých krámků a že jako odměnu za svoje služby nás vede na prohlídku svého obchůdku a doufá, že něco koupíme..:-) Jak jsme to tak sledovali, byl to poměrně zaběhutý systém, kdy se všechny majitelky těchto obchodů pravidelně střídaly. No šli jsme se tam podívat a nic extra tam nebylo, tak už jsme chtěli odejít, ale paní byla opravdu taková vstřícná a hodná, tak jsme nakonec koupili nějaký dárek domů, tak byla spokojená a my taky.
Dále jsme pokračovali na Tanah Lot, což je část pobřeží s pár chrámama, kam se jezdí na západ slunce. Všude opět spousty lidí. Bylo trochu zataženo, takže jsme to moc nevychytali. Nicméně nějaké fotky jsme pořídili. Je to tam hezké, zapadající slunce a v pozadí to pobřeží s chrámem. Pak už jsme vyrazili domů. Když jsme dorazili do Kuty, chtěli jsme také zkusit nějakou jinou restauraci než jen Night Market, tak jsme zkusili jednu doporučenou LP Warung Made. Bylo narváno a měli jsme štěstí, že jsme ukořistili poslední stolek. Objednali jsme zase nějaké sea food a bylo to výborné. Ceny o něco vyšší než na trhu, ale celkem přijatelné. Po večeři jsme už jen šli na pokoj a spát. Zítra vstáváme brzy. Agus nás vyzvedne v 8:00.
Fotografie : http://oldrichstepanek.rajce.idnes.cz/Bali/
Oldřich Štěpánek
Gili Ayer - opravdový ráj Indonésie
Ráno jsme podle instrukcí byli v 8:30 připraveni po snídani k odjezdu na Gili Ayer. Měl nás vyzvednout chlapík od Mr. Hardyho. Nikdo nikde, jen parta Amíků, kteří si dali snídani před Rinjani trekem. Bolely nás nohy tak, že jsme sotva chodili. Amíci zmerčili, že Rinjani asi máme za sebou, tak začali vyzvídat. Hrozně se divili, že nahoře je dost zima a že v kraťasech to rozhodně nebude žádný med. Nakonec z nich vylezlo, že jim nikdo nic neřekl a že mají jen věci na pláž..:-) No začali být dost nerudní na svého průvodce, načež je uklidnil, že hned další zastávka je u obchodu, kde vše můžou dokoupit..:-) No zajímavá obchodní taktika..:-) Určitě z majitele obchodu něco kápne, ale chudáci ti Amíci. Náš chlapík furt nikde. Zašel jsem za Holanďanem, jestli nemá číslo na Mr. Hardyho. Tak mu zavolal a že prý jeho člověk za chvíli dorazí. No nakonec jsme čekali až do 10:00, než se objevil. Objednal nám koňský povoz a odvezl do přístaviště. Tam nám koupil 2 lístky na veřejnou loď na Gili Ayer – mimochodem tuším 8 000 IDR za jednoho. Funguje to tam tak, že když je dostatek lidí a nákladu na loď, tak vyrazí. Naštěstí nás bylo už dost, takže asi za 10 min jsme se nalodili. Cesta trvala cca 10 minut, bylo to kousek. Jakmile jsme vystoupili, hned byl u nás chumel náhončích nabízejících „transport“ koníkem s povozem. My ale vyrazli pěšky podél pláže.
Oldřich Štěpánek
Výstup na Rinjani - drsný indonéský trek
Ráno jsme vstali už v 8:00, dali si snídani a už nás vezl chlapík na motorce k přístavišti rychlých lodí. Tam jsme se asi s půlhodinovým zpožděním nalodili a vyrazili. Loď vypadala docela dobře, nově. Byla narvaná do posledního místa. Když jsme vyrazili, zapnul jsem GPS na mobilu. Zajímalo mne, kolik tedy „fast boat“ vlastně jede. Tak co jsem sledoval, jela maximálně 50km/h, což na loď je asi dost..:-) Za hodinu a čtvrt jsme dorazili do přístavu Senggigi na Lomboku. Tam už na nás čekal smluvený řidič s nápisem „Olda“..:-) Došli jsme k autu a vyrazili. Řidič byl v pohodě. Zastavil nám, když jsme chtěli fotit, vyprávěl nám, co kde je a kde se co staví a tak. Pak jsme cestou viděli perlovou farmu a Kimíček asi chtěla doplnit svoji sbírku či co, tak jsme se tam zajeli podívat. Perly měli hezké, ale ne úplně černé, tak nakonec nic nevybrala.
Oldřich Štěpánek
Mount Ijen - peklo sirného dolu
Ráno opět v 3:30 budíček, sbalili jsme všechny věci, jelikož na hotel se už vracet nebudeme. Byla pro nás připravená balíčková snídaně a kafe. Tak jsme něco dali do žaludku a vyrazili jsme. Asi po hodině jízdy jsme přijeli k úpatí Mt. Ijen. Byla ještě tma, takže jsme nasadili čelovky a vyrazili. Čekal nás asi hodinový výšlap k vyrcholku kráteru. Cestou nahoru už jsme potkávali první nosiče síry. Ijen je totiž známá hlavně pro důl na surovou síru, který se nachází u sopečného jezera. Viděl jsem už několik dokumentů v ČR o těchto nosičích. Jejich náklad je cca 80 kg síry a tu musejí přímo z dolu dostat na vrchol kráteru a poté ještě sejít dolů ze sopky. Toto prý absolvují 2-3x denně. No ukrutná práce a jen za pár babek.
Oldřich Štěpánek
Mount Bromo - nejznámější sopka Jávy
Ráno jsme vstali v 7:00, zabalili věci a šli na snídani. V 8:00 nás měl vyzvednout minibus a měli jsme vyrazit na náš třídenní trip. V pohodě snídáme a najednou v 7:30 už u nás stojí náš řidič. Že prej odjezd je v 7:30..:-) No, trochu nám to asi popletli v té agentuře. No nic, tak že prý vyzvednou ještě nějaké hosty a zastaví se za chvíli. Tak jsme do sebe naházeli tousty a kafe a po chvíli jsme už nastupovali do našeho vozítka. Bylo už narvaný turistama - resp. byl to minivan, takže vzadu bylo už asi 10 lidí. Jediná volná místa byla vedle řidiče. Usadili jsme se a vyrazili. Pásy nebyly k dispozici, tak jsme si připadali každých 5 minut jako kamikadze. Ale asi po hodině jsme si na tu jejich zběsilou jízdu v protisměru zvykli a už ji ani nevnímali. Dle itineráře nás dnes čeká 10 hodin jízdy. Jedeme z Yogyakarty až k úpatí Mount Bromo.
Oldřich Štěpánek
Borobudur a Prambanan - rovníkové památky UNESCO
Ráno jsme vstávali už v 3:30, sbalili si věci a v 4:00 už nás vyzvedával přímo spolumajitel Rumah travel – sympatický Holanďan a jeho zřejmě partnerka z Indonésie, která hovořila anglicky. Za 15 min jsme nabrali ještě jeden pár z Holandska a vyrazili jsme. Většina těchto výletů míří na svítání slunce na Borobudur, nicméně my jsme vyrazili na vyhlídku naproti sopce Merapi. Dorážíme tam asi kolem 5:00. Jsme tam sami, je to taková malá vesnička. Před námi se rozprostírá nádherný pohled do údolí, kde vzadu se tyčí dvě sopky – jedna z nich je Merapi. Pod nimi v mlžném oparu prosvítá džungle.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
OBRAZEM: Prahou prošel majálesový průvod. Masky kritizovaly Beka a bydlení
Součástí oslav 1. máje byl ve středu studentský majálesový průvod, který vyrazil z pražské Kampy a...
„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel
V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
Prodej bytu 3+1, 62m2 - Vsetín
Jiráskova, Vsetín
2 399 000 Kč