Zaváhal snad jen Švejnar a Pospíšil, jinak elita národa předvedla nastávajícím voličům své názory na to, jak by oni hrdě odmítali názory velmocí i za cenu ekonomických sankcí, pokud budou prezidenty.
Kandidáti na prezidentské křeslo by si měli uvědomit, že voliči si nezvolí toho, koho nám prosazují média. Výsledek bude právě opačný, protože všichni ze zkušenosti vědí jak je televize prolhaná a že naivní titěrnosti zveličuje a podstatné věci zatajuje. Kde jsou ty časy, kdy si elita rozhodla, kdo jim na postu prezidenta bude nejvíc vyhovovat a vy tam někde v nedohlednu si trhněte nohou. Na přeplněném Staroměstském náměstí bylo určitě i mnoho těch, kteří ještě svou kandidaturu neoznámili. Po obrovské mediální kampani o ní v koutku duše může snít i iniciátor této historicky jedinečné události, do této doby skoro nenápadný, ministr Herman. Proslavil se pouze účastí na sudetoněmeckých sjezdech a na tom posledním byl dokonce pověřen vládou vystoupit, protože s česko- německou otázkou ho prý pojí rodinná zkušenost. Na 67. sudetoněmeckém sjezdu jako první mohl připomenout nacistické zločiny a připojil i násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva. V Norimberku sudetské Němce oslovil „milí krajané“ a vysloužil si aplaus. Posselt byl nadšený: „To, co jsme zažili, byl historický moment, je to silný signál dobrého pokroku v procesu usmíření“, němečtí krajané to berou jako jasné odmítnutí nejenom vyhnání, ale i principu kolektivní viny. Herman připravil půdu pro návrat Němců, nebo alespoň znovuotevření otázky finančního vyrovnání. Herman na otázku, zda opravdu považuje vysídlení Němců za špatný krok, odpověděl, že ano, protože uplatňování kolektivní viny na základě etnického původu je špatné, nevypovídá o kvalitách jednotlivce. Podle tohoto názoru by nešlo odsoudit ani ministra propagandy Goebbelse, protože nezabil vlastnoručně ani jednoho žida, poválečný soud by jej musel propustit jako bezúhonného.
Herman se zúčastnil sudetoněmeckého sjezdu poněkolikáté, ale tento rok poprvé jako člen vlády. S česko-německou otázkou ho prý pojí rodinná zkušenost. Otec zavražděné Hanky a přeživšího Jirky byl bratrem Hermanovy maminky, byli tedy židy, které katoličtí Němci chtěli všechny vyvraždit. V každém případě má náš ministr kultury alespoň částečně židovský původ a on se nakonec stane katolickým knězem a pojí ho náklonnost k těm, co mu zavraždili tetu.
Co se týče samotného rozruchu kolem oficiálního přijmutí Dalajlámy, je vždy nejpravdivější první zpráva, která jasně řekla, že Hemanovi president řekl, pokud se s ním oficiálně setká, vyškrtne ze seznamu vyznamenaných jeho strýce. Všem lidem a především politikům je známo, že Čína je na takové věci choulostivá a nějaká maličká zemička je ekonomiky nerozhází. Navíc by si každý měl přečíst dějiny Tibetu a zjistil by, že obrázek zajímavé mírumilovné civilizace se mu vytratí a nebýt Číny a Anglie byl by tam jeden z nejhorších otrokářských států. Je nutno ale dodat, že Dalajláma je velice vzdělaný a rozumný člověk neobvyklých morálních kvalit.
Bylo smutné sledovat mediální kampaň namířenou na presidenta a jaksi zapomenout na ty vyznamenané, jako by ani nebyli a o nic se nezasloužili. O to víc mrzí, že neoceněný Jiří Brady si takové ocenění zaslouží také. Tak nějak se v médiích ale nekomentovala asi dvakrát od něj řečena připomínka toho, že když je odváděli, lidé se ze strachu od nich odvraceli. Starší lidé vyprávěli, jak je takový pohled na transporty děsil, někteří se jim dokonce snažili něco dát, ale víc nešlo pro ně udělat, i jim šlo o život, navíc nikdo netušil, jak špatně většinou skončí.
