Stále víc se lehkovážně schvalují zákony s tím, že počítače tu administrativu snadno zvládnou. Stále víc roste za každé volební období doslova džungle rozšiřujících dodatků, ve kterých se nevyzná prakticky nikdo.
Tak se stává, že například osoba samostatně výdělečně činná se bez pomoci odborníků vystavuje nebezpečí, že dostane upozornění na exekuci z nějakého nepostřehnutelného důvodu. Postižený s velkým sebezapřením složí svou odbornou profesi, vše rychle zaplatí, nechá se zaměstnat u linky ve velkém závodě a v klidu jde večer spát, protože ví, že určitě ta velká fabrika zvládne snadněji nával nových, většinou až záludných příkazů a povinností. Doktoři pochopili, že stát nevěří ani jim, chce jim zmapovat sebemenší upřednostňování u elektronických receptů, poznat komu, kdy a v jaké někdy až nesmyslné kombinaci co předepíši a jak to vlastně ve skutečnosti se zdravotní pojišťovnou myslí. Ti starší doktoři již nemusí k linkám, stačí jen odejít do důchodu.
Díky elektronizaci financí každý jednotlivec přichází průměrně asi o 4% svých zdaněných výplat a stát si navíc snadno může dovolit kontrolovat každý čin a pohyb jednotlivce. Kreditní karty mají minimální měsíční poplatek 3-5% měsíčně. Spoření se již nevyplácí, když maximální dosažitelná úroková sazba je u bank v rozmezí 0,01 až 1%, například Česká spořitelna má jen 0,2%. Poplatky za platební příkazy u podnikatelského účtu jsou absurdně veliké a totéž platí i pro poplatky za pouhé vedení účtu. To vše by mělo být přitom až směšně nízké, vždyť tyto akce tak snadno provádějí počítače, ale není tomu tak. Jak je vidět v průměru asi 4 % platíme navíc jenom proto, abychom zaplatili náklady na jejich zavedení a provoz. Banky přitom mají miliardové ztráty z plateb kartou za různé bonusy u velkých obchodních domů. Budou muset postupně oholit zvýšené nároky na komplikované vedení všemožných variant jak nalákat zákazníky na nulu, někdo přeci musí tu ledabyle navýšenou složitost zaplatit.
Za pomocí EET, platebních karet, mobilů a mnoha jiných novinek v nové 4. průmyslové revoluci se lidstvo postupně přestane snažit mít své vlastní úsudky a nápady, škola se stane jen výukou k poznání této varianty myšlení a dnes zaostalé země postupně převezmou nenápadně vývoj poznání a pokroku. Pomoc elektronizace v průmyslu je bezesporu výhodná a ekonomická, ale zvyšovat komplikace v ekonomii sledující mašinérii složitostí všeho možného je zaručenou cestou k ekonomickému krachu. Každý potřebný krok při schvalování nějakého povolení stavby, výroby, výdělku a prodeje musí být stejně podložen potvrzeným papírem tak jako dřív, dnes pokud možno navíc ještě s notářsky ověřeným podpisem. Na počítače se jenom přihodí další komplikace, které by se ale dříve nikdo nedovolil požadovat. Proto máme dnes víc neproduktivních úředníků než dříve. Jednou bude muset mít instalatér výpomoc jak účetního tak finančního odborníka, ne jednoho právníka, ale na každou záležitost jiného specialistu, protože ani oni nedokážou pojmout všechny potřebné právní povinnosti kladené na jednotlivce a nedivme se potom, že si bude na hodinu účtovat několikrát víc než třeba konstruktér nebo projektant ve velké firmě, nebo chirurg v nemocnici. Zásada „neznalost zákona neomlouvá“ je ideální nástroj jak z každého sebeschopnějšího jedince udělat poklidného zaměstnance u nějaké zahraniční linky umístěné na našem území. Z tohoto stále se rozšiřujícího šrotujícího uspořádání není úniku a to především u nás. Na těch pár obyvatel tu máme tolik zvolených zákonodárců, jako jich mají ve státech vícekrát větších. Našim zákonodárcům by bylo trapné nedělat nic, proto ty hromady dalších a dalších nesmyslů. Co to tvoří za složitosti, když jeden soud někoho odsoudí, druhý tento rozsudek zruší, vyšší vše pochopí jinak a nejvyšší opět jinak. Jsou vůbec ty zákony reálně spravedlivé, proč se těm soudům vlastně nesmějeme, když mnohdy obrací rozsudky o 180 stupňů? Okradený je trestán za to, že zveřejnil záznam krádeže s tváří lupiče. Neměl by být potrestán tým tvůrců takových zákonů, kde ta „demokracie“ skončí?
Dnešní schvalování jakékoliv výstavby, do které má právo svobodomyslně a „demokraticky“ mluvit doslova každý, nás posouvá do situací, za které by se styděli stavět v dávnověku tak zdlouhavě i s použitím jen ručního nářadí. I za komunismu se stavěly dálnice rychleji, třeba taková jaderná elektrárna Dukovany se začala stavět v roce 1978 a první blok byl uveden do provozu v roce 1985, poslední a čtvrtý již v roce 1987. Dnes experti tvrdí a varují, že jenom schvalovací příprava 15 let je nesmyslně krátká.
