jejich papouškující elita s nimi. Stalo se tak v Brexitu, krajských volbách, nyní prezidentských v USA a bude tomu tak i v příštích u nás. Stále nikdo nechce věřit tomu, že jsou na této planetě lidé s vlastním rozumem a
zaplaťpánbůh těch pouze papouškujících je minimálně.
Herec se musí především naučit roli, kterou někdo napsal se záměrem sdělit světu svůj vlastní názor. Od toho tu herci jsou a ani se nemusí hlouběji zaobírat tím, jestli má autor scénáře úplnou pravdu, nebo jen omezenou. Je přirozené, že se při volbách ne všem líbí pouze jeden kandidát, proto se ty volby vlastně dělají, pak nastoupí herci a média začnou hrát svou předepsanou roli, někteří dokonce ji i uvěří. Když to ale média se svými herci začnou přehánět, vznikne automaticky v každém voliči podezření, že tu něco nehraje, zkušenosti jsou veliké a potvrzené, je třeba si proto dát pozor. V minulém blogu „Kdo vlastně rozhoduje ve volbách?“ jsem psal o této problematice obšírněji a pouhý měsíc před volbami prezidenta USA, kdy Clintonová měla médii nejvyšší prohlašovanou jistotu vítězství, bylo hodně odvážné tvrzení, že vyhraje Trump na základě této přehnaně netaktické jednostrannosti mediální kampaně.
Bez médií by nešlo ani žádnou volbu uskutečnit, pouze s nimi se dají sdělit voličům záměry kandidátů, jde o to, jak je ukočírovat. Za vyvolenou osobu média vytvoří svou vlastní kampaň, u nás dokonce až velice neslušnou a očividně jednostrannou. Již toto samotné jednání redaktorů musí normální lidi odradit, a pokud by byl volený kandidát znalý této psychologie, měl by vlastně záměrně dávat důvod médiím jej pomlouvat. Médiím dané sousto stačí k ještě větší dávce pomluv. Mám dojem, že tuto strategii někdo poradil i Trumpovi. Jeho výroky byly v tomto duchu velice taktické a v žádném případě přemrštěně silné, média je přeháněla a vlastně vše pozorujícího voliče nevědomky utvrzovala v jejích nestranné zaujatosti. Nový prezident Trump navíc dával svému národu jistější pocit upevnění si posice velmoci než jeho sokyně, která slibovala pouze pokračování politiky Obamy vedoucí k stále více k oslabení světové velmoci.
Při letošních volbách do senátu jsem záměrně sledoval počty reklam umístěných po městě a taky i zde se tato přehnaně vnucovaná reklama potvrdila - čím více plakátů jednotlivce, tím menší počet hlasů voličů. Je smutné, že se někdy dříve uznávané osobnosti dali na stranu té jednostranné médii vedené kampaně a u většiny národa tak ztratili svou popularitu. Na druhé straně ale uvědomme si, kde jsou dnešní Čapkové, Muchové, Werichové, Janáčkové, Šaldové a především Masarykové?
