Vedení vyspělých států kontroluje oběh peněz ve své zemi přes banky. Zatím se ve světě nenašel jiný způsob jak si pohlídat odvody do státní kasy.
Po roce 1989 se uvolnilo samostatné podnikání a jedním z prvních kroků bylo uzákonění povinnosti založit si podnikatelský účet. V tomto okamžiku se bankám dostalo výsadního postavení přijímat a půjčovat peníze za jimi určených podmínek. Za komunismu existovala inflace v té míře, že se ve spořitelně uložené peníze hodnotily minimálně 2 procenty a tak měl střadatel po odečtení inflačního znehodnocení jistotu asi 0,5 % nárůstu spořené sumy. V té době se nám ale zhodnocování úspor zdálo být malé. Z historek skutečných i románových jsme se dozvídali, jak si v zahraničí kdokoliv mohl uložit sumu peněz a poté žil pouze z procent. Dnes se nám úspory vlivem mnoha poplatků za několik roků ztratí, protože banky dávají úroky pod úrovní inflace a navíc pobírají různé poplatky, které dříve při ručním zpracování nepožadovaly. Zcela zvláštní a smutné je pozorovat vliv počítačů na „zlevňování“ peněžních převodů, přitom by se dala očekávat opačná tendence.
Nechápal jsem naše vrcholné ekonomy, kteří nejdříve nechali odejít vedení Komerční banky s drahým odstupným za to, že nadělalo obrovské dluhy, následně na občany této země převedli dluhy banky a teprve potom prodali svůj podíl finanční skupině Société Générale. Podle vlády činily náklady státu na očištění KB od rizikových úvěrů a navýšení základního jmění 65,1 miliardy korun, z prodeje banky stát získal ale jenom 40 miliard. V období 1990 až duben 2001 stát sice získal celkem 21,9 miliardy na daních, 6,4 miliardy z výplaty dividend a 17,6 miliardy z odvedené srážkové daně, tyto sumy by ale měl i v tom případě, kdyby ji dobře spravoval a nemusel prodávat.
Dnešní majitelé ČSOB, České spořitelny a Komerční banky získali za celé období vlastnictví těchto bank 132,4 miliard korun. Například očista České spořitelny přišla na víc 40 miliard korun, rakouská Erste ji koupila za 19 miliard a jen za jediný rok 2008 získala na dividendách 15,5 miliard.
ČSOB dostala záruku ve výši 30 miliard, prodána byla za 40,1 miliardy korun a za jediný poslední rok stáhla čistý zisk 17,4 miliard korun. ČSOB zároveň těžila z převzetí IPB, které z ní učinilo největší českou banku. Náklady státu na sanaci IPB dosáhly zhruba stopadesáti miliard korun.
Jako laik si říkám, že tyto sumy peněz mohly zůstat doma, nemuselo se dnes tolik šetřit a přenášet vinu za státní deficit na nechápavý lid a jeho potomky. Věřím reálným pomluvám, že naše zadlužení z poloviny nadělaly banky, jinak řečeno beztrestné zákony, které jim nahrávají. K záporům je zapotřebí přičíst ztrátové elektronické převody peněz mezi státy, podnikateli i soukromníky. Počítačové kliknutí je zatíženo dvouprocentní manipulační srážkou. Dá se tvrdit, že tyto převody samy o sobě způsobují asi dvouprocentní inflaci. Znám několik lidí, kteří používají ještě dnes karty a na otázku jestli vědí o jejich jediné výhodě mi neodpoví - nakonec jim dojde, že je to výhodné pro kapsáře a banky. K inflaci přispívají i úroky bankám za hypoteční půjčky. Je zapotřebí přitisknout další peníze, ty ale nejsou kryty prací a tak se jen dál zřeďuje hodnota peněz.
Člověk by si myslel, že banky pracují špatně jen u nás, ale podle poslední statistiky Evropské komise od října 2008 dostaly evropské banky na svou záchranu 4.500 miliard eur. Vede Anglie s 850 miliardami eur, Irsko 723, kupodivu Dánsko 599, Německo 592, Francie 351….. Slovensko 3,4 a Česká republika neuvedena. Dnes víme, že i kapitalistické banky neplní sen o uložení balíku peněz a následném bezstarostném bytí z úroků, nebo to plnily až přespříliš.
Na letošním srazu absolventů mi můj přítel, který poznal svět a vyzná se v peněžnictví, s údivem řekl: „Ty máš své úspory v bankách, chceš o ně přijít?“. Naštěstí, kde nic není ani banka nevezme, a já se nemusím červenat, ale k zamyšlení to bylo. V podstatě jsou banky strůjci finančních krizí a následných nepokojů, které můžou přerůst i ve válečné konflikty.
Po směnném obchodování v dobách dávno minulých a následném peněžním, se vytvořil bankovní systém. Určitě by existovalo více variant řešení, ale historie se dala bohužel touto cestou. Je zajímavé, že právě v současné době se u nás rozjíždí online půjčky. Asi mnoha lidem banky lezou krkem a snaží se najít spolehlivější a levnější systém. Jednotlivec půjčí jednotlivci a oba pak vydělají na tom, že nemusí platit úroky a poplatky bance. Neživí nejlépe placené zaměstnance a nejluxusnější budovy. Určitě se v půjčkách přes internet budou nejdříve snažit zabydlet notoričtí neplatiči, ale čas ukáže, jaké zajišťující mechanismy půjčující vymyslí. Rozjezd tohoto slibného systému je strmý, na rok 2010 se půjčky odhadují na 5,8 mld.USD. Je nesmyslné tvrdit, že současný stav směnnosti přes banky je to nejlepší a konečné řešení, vývoj lidstva se nedá zastavit.
