Máme jim věřit!?

Před šedesáti lety mi táta vyprávěl, jak jim jejich učitel na obecné škole, tedy asi kolem roku 1926, vysvětloval existenci hvězd, které jsou vlastně Sluníčky mající podobně jako to naše kolem sebe hordu planet. Tuto samozřejmost

se podařilo prokázat za 70 let a ocenit Nobelovou cenou až za sto let.

Teprve v roce 1995 se podařilo vědcům objevit první planetu mimo naší Sluneční soustavu a její objevitelé Mayor a Queloz dostali nyní Nobelovu cenu za její prokázání. Budiž, smiřme se s tím, více věcí lidstvo předpokládá a časem se zdánlivá jistota potvrdí a naopak i některé zaručené teorie čas pošle k chybným.

Ještě zajímavější je ale udělení Nobelovy ceny za výsledky Peeblesovy práce. Muž, který se podíval na začátek vesmíru z pohledu Einsteina, vědce, kterého také onen dřívější učitel před stoletím uváděl svým žákům. Einsteinova obecná teorie relativity nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách, nebyla však stoprocentně prokázaná a proto za ni autor Nobelovu cenu tenkrát nedostal, dostal ji za vysvětlení „jakéhosi“ fotoefektu. V dnešní době, kdy velká část vědců z bezradnosti hledá alespoň drobečky záchran ve vysvětlení tak podstatné věci, jakou je vznik toho všeho viditelného kolem nás a začíná si pomáhat jakýmisi neviditelnými a tedy až nevysvětlitelnými nápady, byla udělena Nobelova cena za něco, co opět je neprokazatelné jako před sto lety. Vždyť výsledky Peeblesovy práce ukázaly, že známe jen 5 procent hmoty vesmíru, tvořeného planetami a hvězdami. Zbytek, 95%, je neznámá temná hmota nebo temná energie.

V poslední době stále více vědců se přiklání k existenci více vesmírů, není příliš logické věřit jednomu Velkému třesku začínajícímu z absolutní nuly s absolutní energií (či hmotností) s nulovým časem směřující k absolutnímu konci s nulovou energií v nekonečných rozměrech v nekonečném čase. Jestliže se zjistilo, že se něco stále zrychleně rozpíná, nemusí to stoprocentně znamenat, že všehovesmír započal v jednom bodě, těch bodů mohlo být, je a pravděpodobně bude víc. Belgický kněz, fyzik a astronom Lemaítre si představil, jak se zjištěné rozpínání odehrává pozpátku, vesmír si postupně v hlavě zmenšoval až v „prvotní atom“ s nekonečnou hustotou a nevyčíslitelnou hmotností a energií. A nyní tomu věřte! Člověk by tomu věřil, je na to zvyklý z dob náboženství, nemusí vědět všechno do detailů, ale to je až příliš velké násilí, které nám část vědců vnucuje, nutno podtrhnout, že skutečně jen někteří.

Dnes oceněný vědec Peebles ve svých úvahách dokazuje, že je známo jen 5 procent vesmíru a to je to, co je člověk schopen s dnešní technikou vnímat a registrovat. Zbylých 95 procent je předpokládaná temná hmota a temná energie, tedy něco, co je jen v podobě možná, snad, asi. Stále se čeká na objevení něčeho, co se bude vzájemně doplňovat a ne někdy dokonce vylučovat. Nestačí jen přidat matematické rozměry a fyzikálně jen doufat, že to někde jinde ve vesmíru platí, jen my to nedovedeme vysvětlit, registrovat, případně měřit.

V době mé školní docházky byla cílem všeho pokroku světa lidská návštěva měsíce a hned nato jsme čekali vzlety k planetám. Vše se zastavilo minimálně na půl století.

Kdo chtěl vícemístný výpočet, používal ruční kalkulačku a ani ve snu by jej nenapadlo, že právě jakési počítače budou hýbat pokrokem. Říct ještě před dvaceti lety, že život nevznikl jen a pouze zde na Zemi, ale byl sem zanesen z vesmíru, by znamenalo vnucovat absolutní nesmysl, dnes je to běžný názor i vědců. Mnoho zásadních otázek existence vesmíru a života se nenápadně mění a určitě zanedlouho přijme věda se samozřejmostí tu jistotu, že posílat nějakého člověka do vesmíru je zbytečné, když stačí tam poslat jen skupinu počítačů, ovládaných v počátcích ze Země a v časově delších misích tak, jak byla možná řízená tvůrčí návštěva „boha“ zde na Zemi.

Vše nasvědčuje tomu, že přidělování Nobelových cen nemělo šanci ocenit skutečně výrazný důležitý objev, nebo v  části udílení Nobelových cen v oboru fyziky přišla řada na astronomii a v ní se bohužel nic až tak významně nového neobjevilo. V minulém století nastartovala ve velkém stylu mechanická fyzika, elektrika, auta, letadla, rakety, obráběcí stroje atd., ale za posledních padesát let se nic nového v těchto strojích nevymyslelo, zato elektronika jede do neskutečných výšin a tam je třeba očekávat ty největší pokroky. Nebudou rychlejší dopravní prostředky, ani tkalcovské stavy, sklářské, stavební, těžební a jiné silové stroje, budou naopak vzkvétat stroje nahrazující myšlení člověka, bohužel jej ale nenápadně začnou i ovládat. Z této předpovědi není úniku. Již dnes se dá tušit, že při napojení lidského mozku od svého zrodu na počítač je otázkou desetiletí a pak vlastně smrt jednotlivce nebude až tak definitivní.