Podle Babiše určitě ne, protože se v ní uplatnilo referendum o vystoupení z EU. Sdělovací prostředky jej k demokracii bez provádění jakýchkoliv referend doslova tlačí. Proč?
Protože voliči by jen stále něco volili, práci zanedbávali, náklady na volby by rostly a zvolení by byli vlastně nedůležití, tvrdí dnešní většina politiků.
Na srazu bývalých spolupracovníků a spolužáků jsem byl doslova zděšený, jak se tito vzdělaní lidé odvrací od možnosti mít šanci rozhodovat většinou národa. Přitom referendem jsme se rozhodli vstoupit do EU a nyní nám je vnucována myšlenka se jej navždy zbavit. Taková je nejmodernější verze demokracie vyspělé Evropy. Cílem zbylé části EU je neopakovatelnost anglického rozhodnutí. Moderní způsob vládnutí ve státech EU je tak výjimečný, že se některé rozumnější národy budou muset zamyslet nad tím, zda je skutečně tato demokracie jiná, než ta feudální, nacistická, nebo komunistická a jaký ji dát bohulibý název, snad superdemokracie, která již nejde vylepšit.
Na srazech spolužáků jsem si také uvědomil, že třeba ti co byli komunisty, jsou dnes antikomunisty stejně jako Babiš a hlásí dnes onu moderní verzi demokracie bez referend. Naopak ti co byli dříve antikomunisty, jsou dnes proti současné polistopadové politice a snaží se ponechat obyvatelstvu možnost rozhodnout o důležitých otázkách v referendech. Jinak řečeno, jedni se rádi převlékají, druzí stále neposlouchají a jsou vždy proti? Nemusí tomu být vždy stejně, těch co byli komunisty a jsou jimi i dnes je třeba si vážit proto, že své ideologii věří, stejně tak je dobré uznávat lidi, kteří nenáviděli tehdejší režim a poznávají, že tento je v mnohém záludnější.
Kdo vlastně řídí všechny ty zprávy plné lží v dnešní době? U České televize to víme? Jsme to my, kteří si ji platíme? Těžko, je to někdo neznámý, který se nepřizná a navíc má radost, jak málo stačí si z lidí dělat stádo bez vlastního úsudku. Například dějiny se pomalu začínají přepisovat, viz změny v názvech táborů v koncentráky podle aktuálních potřeb, nebo úmyslné nepřipomínání mnichovské dohody, komu jsme byli tenkrát a budeme nyní ukradeni, kdo to s námi myslel a bude myslet dobře, kdo vlastně napadl naši zem dříve, než nás začali obsazovat Němci, kdo měl a stále asi má zaměřená naše letiště a především Prahu zbraněmi největšího kalibru od padesátých let, jaká je úloha náboženství ve všech minulých, ale i dnešních válkách a dalo by se jmenovat doslova v toku času stále něco. Z dnešního pohledu si sdělovací prostředky z nás dělají všemu věřící hlupáky, když nám tvrdí jak třeba v Sýrii americké bomby zabily 52 vojáků a žádného civilistu, přitom ruské a syrské bomby zavraždili 12 vojáků a 40 civilistů, z toho 20 dětí. Copak se dá opravdu věřit na existenci bomb, jejichž střepiny se dokážou vyhýbat neozbrojeným osobám? Copak opravdu zde po roce 1989 nebyl ani jediný člověk, který by dokázal udržet banku, nebo velký podnik. Dnes se začíná přicházet na to, že by přece jenom bylo dobré zde něco vymyslet a vyrábět tak, jak tomu bylo dříve. Vždyť se tu před rozprodejem vyrábělo skoro všechno v přiměřené úrovni, dnes by byly výrobky určitě srovnatelné se světem.
Anglie se svou demokracií by měla všechny kontakty se zeměmi s onou novou demokracií bez možnosti dát vlastním obyvatelům šanci na jejich názor jak se rozhodnout v důležitých věcech, brát opatrně. Vždyť jejich pohled na demokracii je z pohledu nejnovějších názorů jak Babiše, tak i sdělovacích prostředků a skoro všech našich stran zcela postaven proti vlastnímu lidu. Orwelli jde to pomalu, ale rok 1984 se blíží.
