Četl jsem hezký blog pana Dorotíka, který se ptá, kdo konečně přizná pravdu se snahou EU tu mít co nejvíce migrantů. Podle něj to nemá logiku a nechápe smysl. Hlavní důvod se ale nezakrývá, jenom se o něm moc nemluví.
Všeobecně nám je předkládán nesmysl o tom, že si ti chudáci zaslouží lepší život a nemohou trpět v těch zaostalých zemích, kde muži nemohou mít tolik dětí, kolik chtějí. Jaký to paradox když každý pejsek musí mít různé prohlídky a pas a migrant je doslova zván i bez těchto samozřejmostí. V minulých časech vyspělé státy tyto národy stěhovali sem tam dokonce násilně, dnes je tomu naopak. V jejich domovech je lidí stále více, Evropa přitom nezadržitelně vymírá, a tak proč nejít do zemí, které je ještě nedávno okupovaly. Jen tak mimochodem, určitě se přitom na migranty z bývalé vlastní kolonie obyvatelé těchto okupačních zemí jinak dívají, než my, kteří jsme své kolonie nikdy neměli.
A nyní to nejpodstatnější. Sebe se chválící demokraticky smýšlející lidé z vyspělých civilizací světa vymírají a to nezastavitelně. Je to tak dobře? Jak pro koho. Vůdci mocností si začínají uvědomovat, že za pár generací se o nich ve školách bude učit několik málo žáků jako o vůdcích kdysi velmi důležitého státu, který ztratil zcela význam a je před zánikem. Vládci všech nejdůležitějších států EU jsou sami bezdětní, možná právě proto si to uvědomují a chtějí svou zemi zachránit lidmi plodícími bez zábran a v dostatečném množství. Sami sobě si přitom naivně nalhávají, že si imigranty později převychovají k obrazu svému.
Proč musí Evropa vymřít? Ve vyspělých státech světa se rodí málo dětí, přitom pro udržení stavu počtu obyvatel je zapotřebí počet dětí 2,1 až 2,3 na jednu ženu. Například podle statistik Evropské unie nemá 30% německých žen děti, po započtení absolventek vysokých škol se toto číslo blíží 40%, inteligentnější část národa bude tedy vymírat rychleji. Za každou generaci tímto způsobem vymře jedna třetina národa, prozatím se tento úbytek tolik neprojevuje, protože se částečně koriguje prodlužováním věku dožití obyvatel. Za pár let se ale vše projeví v plné síle a všichni budou najednou žasnout. Politici si to začínají uvědomovat, a proto se snaží ženy s dětmi konečně alespoň trochu zvýhodňovat. To bude mít ale u inteligentnější části národa opačný efekt, nebudou zvýhodňovány rodiny, ale především ženy, které se o to víc budou mít možnost později libovolněji osamostatnit. Jen na samotných ženách zůstane rozhodnutí, zda si pořídí jedno, nebo dvě děti, přání mužů půjde stranou. Přicházející migranti s velkým počtem dětí budou zvýhodněni a nebudou se konečně tolik obávat emigrovat i do naší země. Jde o začarovaný kruh, z kterého není úniku. Mladé ženy si dobře uvědomují, co rodičovství obnáší a sex, který byl zábavou chudých, již dnes není tou prioritní zábavou, od toho tu jsou tablety a mobily, navíc se dají provozovat všude a bez větší únavy. Řešení vymírání by se dalo řešit, ale nebylo by to třeba z našeho dnešního pohledu demokratické, připomeňme si i komunisty zesměšňovaný přístup Číny k opačnému problému řešení příliš velkého přírůstku obyvatel. Dokázali to a tzv. „vyspělé“ státy by si z tohoto případu měly vzít poučení. Kdo nám přitom určil co je demokratické, jak se přišlo na to, že vězeň se má lépe než bezdomovec, že při napadení se můžeme bránit jen přiměřeně, nebo při zapomenutí zaplacení nějaké splátky nakonec přijdeme exekucí o všechen svůj majetek, na který jsme dřeli a šetřili celý život.
Jedním z takových „nedemokratických" kroků by bylo třeba vyšší zatížení odvodu daní u lidí, kteří záměrně nechtějí mít děti. Jinak řečeno by si bezdětní měli u státu šetřit na případný důchod víc než ti co se starají o své děti. Je to velice jednoduché a snad by to i většina lidí pochopila. Dnes bezdětní lidé odvádějí daně jako všichni ostatní, ale v důchodě jsou živeny právě dětmi těch druhých. Variant by se dalo najít mnoho a přitom vyloučit záměrně nepracující lidi, kteří by se pouze množstvím dětí snažili zajistit své příjmy k živobytí bezpracně.
